Projekt "60"

Příští rok mi bude šedesát a konečně jsem se rozhodla s tou starobou bojovat. Zbývá mi necelý rok k vítězství, ale zbrojit jsem začala vlastně už loni, protože je to silný soupeř. V létě jsem si svému ortopedovi stěžovala mimo jiné i na bolesti pat a kotníků. Kromě poučení o stáří, jsem od pana doktora Říhy vyfasovala ortopedické vložky a koupila si pořádné turistické boty. 

I na jeho popud jsem vyházela všechny levný placatý sandálky z CCC. Zařídila jsem si lázně. Skoro po deseti letech jsem se rozloučila s kadeřnicí, už nechci být ostříhaná "na pani". Současně s tímhle odvážným krokem jsem si začala barvit vlasy hennou a k chemických barvám se už v tomhle životě nechci vrátit. Barvení je velmi napínavé, nikdy si nejsem jistá výsledným odstínem, i když používám stále stejnou barvu. První dva dny mám šedivé odrosty v různých odstínech zelené, ale za dva dny si barva sedne. 

Loni na začátku roku jsem kompletně změnila kosmetiku a jsem spokojená. Letos se musím zaměřit na dekolt, ten prozradí věk na první dobrou. Samozřejmě že si nekupuju oblečení s výstřihem, nějaké šaty jsem i vyřadila, ale nebudu v létě chodit v neoprenu a burky snad ještě nehrozí. Opět zkouším bambucké máslo. 

Ráda bych se v šedesáti dostala zpátky na váhu šedesát kilo. Po lenivém měsíci od návratu z lázní jsem opět začala pravidelně cvičit. Doma na koberci. Zatím mi vyhovuje cvičení ráno, 15 až 20 minut, 3x nebo 4x týdně. Moc bych si přála, aby se mi při chůzi neplácala stehna o sebe. Jsem z toho nervózní.  

Dneska jsem si u Prvorozeného dala perlivou vodu místo piva. Zeptal se, jestli nemám teplotku. Cukru se ale nemíním vzdát, ráno černý čaj s cukrem a citronem, bez něj neodejdu do práce. Pravidelně se dívám na Extrémní proměny, zamíchám si štědře oslazenou kávu s 33% smetanou a spokojeně si řeknu, ještě je to se mnou dobrý, ale může být i lepší. 

  

Moje milé čtenářky, přeji vám hodně pevné vůle a trpělivosti ve vašich projektech, ať se jmenují "50" nebo "70".