Tak jsem taky blogerka, zajímavá a cool, blog už mám rok. O jeho založení jsem přemýšlela několik let, jsem trošku pomalejší. O početí dětí jsem moc nepřemýšlela. Před založením blogu jsem si načetla spoustu všelijakých rad a návodů jak s blogováním začít, i jak podpořit velkou návštěvnost. O těhotenství jsem se začala zajímat až ve čtvrtém měsíci.
Proto také můj blog funguje lépe než moje děti a zdá se, že je i oblíbenější. Tentokrát jsem byla prostě víc připravená a informovaná. Za ten rok se počet návštěv přehoupl přes devět tisíc. Prvorozený v roce ještě nechodil, ovšem ten malý Druhorozený zmetek regulérně běhal v devíti a půl měsících.
Niternice je první blog, který jsem přečetla celý. Jo, vzalo mě to, ale když přišla o holčičku, čtení mě přestalo bavit. Vyprávění o Elence jakoby psal někdo jiný. Dalším oblíbeným blogem byla Sweetsymphony. Kačenku čtu pořád ráda, i když je to taková Kačka Praštěná. Mám stejnou slabost pro Náplavku jako ona. Někdy mi Kačenka připomíná mě, když jsem byla mladá a hodně hloupá, někdy v ní vidím nezvedenou dceru, která mi chybí. Pak jsem objevila Angrymagdu, jen to jméno jsem si zaboha nemohla zapamatovat. Už jsem si objednala tři výtisky Psích deníků (až je vydá), jeden je pro ségru, moc se těší. Na Bloudičku mě přivedl Standa, když prohlásil, že má nejvtipnější blog. Přečetla jsem opět na jeden zátah. Má pravdu, chlapec.
Baruška a Beallara ty byly jasné, píšou hodně a jsou furt vidět. A Baruška se drží i po vyhození z AK, nějak do článku vždycky vetkne TT. A nešlo si nevšimnout spousty komentářů od Doktorky se srdcem. Ta bába je snad všude, myslela jsem si, ale je docela pohotová. Nakonec to byla ona, kdo mi pomohl doladit blog a hlavně, načechrala mi moje blogerské peří a i teď do něho občas pořádně foukne. Dorko, jsi skvělá. Další komplet přečtený blog byl Svět Helgy. Její autoportrét je naprosto neodolatelný. Napsala jsem jí komentář snad pod každý článek a v duchu jsem si říkala, kurva, tady je ale konkurence, to se těžko prosadím.
Po roce mi blog přináší pořád spoustu tetelivý radosti. To o svých dětech napsat nemůžu, i když Druhorozený je pro psaní velmi inspirativní. Taky mi říká, dyť bys neměla co psát, kdybys mě neměla. Ano, asi bych nepsala, jen bych vesele povlávala životem. I Prvorozený se svým návratem domů (se psem) začlenil do blogu. Vlastně jsem šťastná žena.
P.S. Omlouvám se všem ostatním (a zejména chlapcům), které jsem objevila později, ale sem se mi všichni jednoduše nevejdete. Dík za podporu, inspiraci a komentáře.