Jana mi zachránila život

I kdyby byl kohout meruňka, tak je to k hovnu. Povzdechla si Baruška nešťastně nad hromadou velikonočních perníčků. Zákazník si přál mikrobiologickou analýzu nějakých perníků dohromady a nějakých zvlášť, a ani to množství mu nefalírovalo. Naše práce je tak specifická a humor nepřenosný, že bych pracovní storky psala zhruba pro čtyři lidi. Vyprávět se už vůbec nesnažím, tuhle větu jsem si ale musela zapsat, protože je vážně kouzelná. Lístek jsem nechala na botníku, Druhorozený mi pak volal, od jaký Báry má ten debilní vzkaz.

Ráno jsem si oblékla bílé tříčtvrťáky. Letos poprvý, fakt jsem přibrala, sotva jsem je zapnula. Jako bych měla na sobě železnou obruč, ale náhradní model nebyl vymyšlený a bus mi jede jednou za čtvrt hodiny. A já si dávám sakra bacha, abych ten v 6:57 stihla. Cestou nepohodlí, ale kalhoty stály patnáct stovek, přece je nevyhodím. Po hodině sezení v práci mě divně rozbolelo břicho a začaly mi dřevěnět nohy. 

Když jsem si na záchodě kalhoty rozepla, měla jsem na břiše hluboký vrypy a kůži přeskládanou do divných obrazců. No, to asi není úplně zdravý, řekla jsem nahlas. V kanclu zatím Jana vášnivě popisovala, jak si večer protřídila šatník a v autě má několik pytlů oblečení pro charitu. A doma logicky místo pro nové kousky.

Ve chvíli, kdy jsem se definitivně rozhodla, že kalhoty sundám a zbytek pracovní doby strávím v kalhotkách a tričku, Janě sepnulo. Má v autě v pytli podobný kalhoty, jen o pár čísel větší. Vážně vyndala téměř identické, že jsem se převlékla, nikdo nepoznal. Všem jsem to samozřejmě vykvákala sama. Mé vnitřní orgány se zase vrátily do původní velikosti. Jana mi zachránila život.

To vážně nevymyslíš