NIKDY. Nikdy jsem se v divadle nesmála celý představení. Jen jsem opravdu opožděná, protože hra se hraje asi 10 let a já si myslela, že ji napsal Patrik Hartl, který jen režíroval. Zuzana hru viděla s Jaroslavem Duškem. Tentokrát one man show Jakuba Slacha. Text napsal Rob Becker, když studoval antropologii, prehistorii, psychologii... a já nevím co všechno ještě. Premiéra byla v roce 1991, na Broadwayi v roce 1996. Pro české prostředí je trochu upravená, protože pochybuji, že by americký holky skákaly gumu.
Tentokrát jsem vyrazila s kolegyněmi z práce, ale stejný model, nestarala jsem se o nic a ještě jsem byla jak nesvéprávná dovedena na místo. Sice jsme byly trochu nervózní, půl dne lilo jak z konve a pořadatel tvrdil, že se hraje za každého počasí, naštěstí pršet přestalo. Také jsme velmi ocenily oranžové podsedáky a deky ke dražším vstupenkám, které jsem chtěla hlavně já, abych lépe viděla.
Neskutečná smršť vtipných postřehů, hlášek a popisů reálných situací z pohledu muže a pak i ženy. Nepamatuju si samozřejmě všechny, ale konečně jsem pochopila ten propastný rozdíl mezi mužem a ženou. Mezi lovcem a sběračkou. Ženy spolupracují, muži vyjednávají. I teď se směju. Rtuťovitý štíhlý Jakub Slach předvedl opravdu famózní výkon. Tohle představení by mělo být povinné pro všechny. Na konci Jakub poznamenal Vlastně jste se celý večer smáli sami sobě. A měl pravdu.
A protože OC Harfa je Romči rajón, ukázala nám při odchodu velkou klouzačku. Taky jsem si myslela, že se sklouznu, ale uzavřený tubus, to není pro mou klaustrofobii úplně to nejlepší.
P.S. Děkuji skvělé Romče, že zorganizovala a vzala mě s sebou
P.S. Bloudičko, pět z pěti
S rozmazanou Markétou