Svoji nevyužitou sexuální energii věnuju kytkám. Kytky šílej. Potajmu si špitají, že jestli si rychle nenajdu nějakýho chlapa, tohle moje řádění nepřežijou. Krásné roštíčko z botanické zahrady mi chcípá. Nejsme kompatibilní ohledně zálivky. Po roce se na orchideji objevily pupeny budoucích květů. Usekla jsem je žaluzií. Omylem samozřejmě.
Tchýnin jazyk jsem osprchovala. Uhnily mu kořeny a před Vánoci všechny stvoly vypadly z květináče na zem. Asi hromadná sebevražda skokem z výšky. Květináč je na stolečku. Pár stvolů se mi podařilo zachránit a znovu zasadit. Na jaře se mi v bytě objevili velcí černí brouci, Tchýnin jazyk okousali a zcepeněli. Ten poslední, asi sedmý, měl smrtelný úraz. Jen to křuplo.
A teď o kytkách, které prospívají. Žumen už na stropě úplně skryl ten obrovský šroub, na němž je uvázaný vlasec, po kterém šplhá. Šroub přivrtal bývalý muž, proč vybral ten největší, nevím. Šeflera s fíkusem se radují z nového šedého koberce. Také břečťan v ložnici na knihovně hezky roste. Zahrádku za oknem jsem musela po zimě kompletně přeobsadit, druhý rok za sebou, nejdřív hrozně lilo a pak přišly mrazy, jen tahle fialová kvítka vydržela. Už jsem se kamarádek několikrát ptala, co je to za kytku, ale název vždycky zapomenu.
