I přes koronavirový opatření se nás letos u pumpy na Vyšehradě sešlo hodně. Jenom Rašků bylo devět, Dáda má čtyři děti. Už se nechlubíme jen dětmi, ale i vnoučaty. Nějak jsem zapomněla, že je zákaz pití alkoholu na veřejnosti a hrdě jsem držela skleničku sektu. Ostatní měli různobarevné kalíšky. Prvorozený s Vendulkou se jen ukázali, Bong na vodítku štěkal jak debil, je debil, a šli kroužit po parku. Druhorozený nás také poctil svojí krásou, seznámil se konečně se Zuzaniným mužem a šel za babičkou Helou, která bydlí nedaleko.
Letos jsem podruhý zkoušela rybí polévku, byla výrazně povedenější než ta první mrkvová. Až během vaření kapří hlavy jsem si vzpomněla na šupiny pod talíř. Oďoubala jsem je, ale připadala jsem si jako vrah. I s obíráním masa jsem měla problém, bylo to takový moc osobní. Kdysi vařil polévku muž, pak mi ji kupoval Prvorozený ve Francouzské restauraci.
Pod stromečkem jsem měla zase nejvíc dárků, ale to bylo tím, že si pod něj infantilně dávám i dárky od holek z práce. Sama jsem si připadala úžasně nápaditá, když jsem Druhorozenému a Lucince dala stejné puzzle, oba jsou dost soutěživí, tak dostali příležitost. Puzzle pro děti od šesti let, 300 dílků. Nevím, jak to ti malí parchantíci dávají, ale Druhorozený s budoucí ženou skládali skoro tři hodiny. A kruci, už mi ten dárek tak vtipný nepřipadal. Naštěstí vyhrál synek, v opačném případě bych měla doma peklo celý rok.
