Nevěra na pokračování

Story rozhodně nečtu a myslím, že je to u chlapa normální, což Hanka dobře předpokládala, když mi volala. Chvilku mě oťukávala a pak rovnou vybalila, že má starší výtisk Story, kde v nějaký rubrice, určené příběhům čtenářek, píše zřejmě moje žena o své nevěře. I o tom, jak jsem jí načapal. Docela síla.

Domluvili jsme se na pátou v KFC, protože Hanka má malýho kluka, který ty smažený prasárny miluje. Hanka je naprosto v obraze, byla jediná, kdo se to dozvěděl, jel jsem rovnou k ní, když jsem Martinu a toho jejího vytlemenýho debila našel v naší koupelně. Byl nahatý, mokrý a do mého příchodu evidentně spokojený. Ještě tvrdil, že je Palmexman. V první chvíli jsem vůbec nevěděl, co mám dělat. Chtělo se mi řvát, zabít ho, zabít Martinu. Ráno mi na Karláku ukradli auto a doma tohle. Ještě jdu potichu, abych Martinu po noční nevzbudil. Já vůl. Radši jsem se sebral a odešel, nechtěl jsem se na ně dívat, ukládat jejich obraz do mozku, do paměti.

Skočil jsem do metra a jel, jen tak na konečnou a zpátky. Pak mě napadla Hanka, spolužačka z gymplu. Na škole jsme spolu moc nepekli, až na jednom srazu třídy jsem si všimnul, jaká je s ní sranda a jaký má pěkný prsa. Byla zrovna čerstvě rozvedená a bez dětí, ideální milenka bez nějakých větších nároků. Tohle není nevěra, jen takový kamarádský vztah s trochou sexu. Klapalo to dva roky, Martina nic netušila, pak začaly tikat ty přiblblý biologický hodiny a Hanka hledala muže vhodného k výrobě dětí. To já nebyl, věděli jsme to oba. Nakonec uhnala bývalýho kolegu z firmy. Naprostá spokojenost, jen já ostrouhal, stala se z ní spokojená slípka, pečovala o manžela a pak i o mimino. Občas jsem jí zavolal. Jak šel čas, už tak spokojená nebyla, stěžovala si, jak je na všechno sama a má málo peněz. Výrobce dětí měl velkou spotřebu a malý výkon.

Tentokrát jsem si potřeboval postěžovat já. Metro mě vyplivlo na Hájích, kousek od Hančina paneláku. Zkusmo jsem zavolal, byla doma a výrobce dětí v Norsku na rybách. Fajn. V Delvitě jsem vzal pár lahví Frankovky. Hanka byla opravdu hodně trpělivá, vydržela poslouchat několik hodin monolog "Já vzorný manžel a otec a moje nevěrná žena plus ukradený auto". Nechtěla se mnou do postele, ale litřík vína ji zmalátněl. Nerad na ten den vzpomínám, zůstal jsem až do rána a bylo mi hodně blbě. Dost brzo mě vykopla, aby výrobek - vybrala mu jméno Bartoloměj - nežaloval otci.

Vrátil jsem se domů, co jsem taky měl asi dělat. Martina byla v práci, musel jsem vyzvednout holky ze školky a ze školy. Pak mi přísahala, že to bylo poprvý a přišel jsem těsně před akcí. Čest své ženy jsem údajně zachránil. Na to, co se stalo se snažím zapomenout, a teď mi to Hanka zase připomněla.

Hanka už seděla uvnitř KFC, blízko nějaký klouzačky nebo co to bylo, s mýma holkama tyhle podniky nenavštěvujem. Bartík seděl u stolu a cpal se hranolkama s kečupem a nějakým masem. Šel jsem si koupit kafe. Když jsem se vrátil, byl už Bartík po jídle a celý zaprasený od kečupu. Hanka mi podala časopis a odtáhla kluk umýt. Přečet jsem si ten článek. Ano, je příběh z mýho života, autentický a hódně veselý, pro moji ženu určitě.

"Nic si z toho nedělej." Hanka mi pohladila ruku. "Je to docela nepříjemný. Kolik lidí to asi čte?" zeptal jsem se. Matně mi hlavou probleskla vzpomínka na holky v sekretariátu u ředitele. Mají každý výtisk, kdyby aspoň jména vynechala. Bartík se vrátil s řevem, že ho nějaký kluk praštil do nosu. Hanka mu utřela nudli a postrčila zpět směrem ke klouzačce. Na mě se podívala takovým vlahým pohledem. Všimnul jsem si, jak hodně je zmalovaná. Pak dlouze vzdychla. V hlavě se mi rozsvítilo výstražný červený světlo. "Já bych si muže jako ty dovedla líp vážit." řekla a zase vzdychla. Přiběhl Bartík, že se mu chce kakat. Odkráčeli na WC. Začal jsem se zaobírat myšlenkou výměny nevěrné Martiny za hodnou Hanku.

Nebylo by to ono. Hanka je sice hodná a trpělivá, ale trochu pipka. Dost přibrala, ani prsa už nemá jako dřív. A málem jsem zapomněl na Bartíka. Tak toho taky nechci. Zlatý moje holky, sice se pořád rvou a žalujou na sebe, ale ty bych opustit nedokázal, Martinu možná, ale holky nikdy.

Bartík se přiřítil, chrstnul do sebe a na sebe colu a mydlil zpátky do koutku. Hanka se trochu rozpačitě usmívala. Už mě to tady přestávalo bavit, jenom jsem si jitřil vzpomínky na nechutný zážitek. Bartík začal ječet. Já osobně bych dělal, že ho vůbec neznám, ale Hanka vstala a šla za ním. Chtěl napít. Když se vrátila, podal jsem jí Story. "Už to nebudu řešit, nemá to cenu. Jsi hodná, dík. Martina měla vždycky smysl pro černý humor". Hanka vypadala děsně zklamaně, bylo mi jí líto. "Víš, Karel asi někoho má." skoro brečela. Úžasný výrobce dětí nebyl tehdy v Norsku na rybách, ale zašitý v jedný chatě u Berounky s prutem leda vlastním a s jednou mladou holčinou. Nějaká dobrá duše to Hance práskla.

"Víš Haničko, já ti nepomůžu. To musíš zvládnout sama." Odjakživa jsem zbabělec, proto se k nevěře Martiny nechci vracet, i kdyby měla v televizi na tohle téma vlastní talk show. Bartík chtěl čůrat. Toho jsem rychle využit, dal Hance pusu, raději na tvář, aby si nedělala marný naděje. "Už musim domů, ahoj."

Martina slíbila k večeři buchtičky s krémem, ty miluju. Vlastně ani nevím, jestli umí Hanka vařit.

(Upraveno a vydáno ve Story, 2006)