Buchty a klobásy (2016), USA

Jsem lehce infantilní, mám ráda animovaný filmy. Vyrostla jsem na tvorbě Jiřího Trnky a Hermíny Týrlové. Pak dlouho nic výraznějšího, taky jsem už byla dospělá, až velká pecka Slepičí úlet Nicka Parka (2000) a za pár let ještě francouzský Obchod pro sebevrahy (2012).

Chtěla jsem samozřejmě vidět i nový mládeži nepřistupný animák Buchty a klobásy. Puberťák nejdřív slíbil, že půjde, pak ale prohlásil, že je velký a že na žádnou animovanou píčovinu nejde. OK. Přestala jsem dělat snídaně a svačiny. Patočka se upřímně zděsil, že jsem dětinská. Pan Úžasný řekl, ale Mišulko, vždyť víš, že pořád jezdím. Olina má nechodící sádru. Zuzana je trapně normální. A ségra bydlí na Kanárech.

Nakonec se mnou šel vyhladovělý puberťák. A to je dobře, protože nikdo jiný by takový film asi neocenil. I na mě to bylo zbytečně moc sprostý. Syn se mi posmíval, že chci, aby mluvil slušně a pak ho smykem odtáhnu na tohle. Původní myšlenka dobrá. Trvanlivé potraviny nakukají ostatním potravinám, že lidé jsou bozi, kteří je nákupem dostanou do šťastného světa. Všichni tedy chtějí být koupeni. Až při výměně zboží jim vrácená medová hořčice sdělí pravdu. Lidé je zabíjejí. Film je roztomile nekorektní. V téhle rovině je spousta skvělých vtipů a pokud ustojíte i mluvící použitý kondom (obsah naštěstí nemluvil, to bych neustála ani já) vyražte do kina. Nevím, nakolik syn pobral náboženské a rasové narážky, něco snad ano. Pan Žvejkačka jako Stephen Hawking byl úžasný, toho identifikoval.

P.S. Vůbec jsem netušila, že potraviny jsou tak nadržené a závěrečný gruppensex se mi nelíbil.