Proč už se nevsázím

Před sedmi lety, kdy mé manželství (obrazně řečeno) pomalu umíralo na úbytě, i občasné chrlení krve bylo, jsem se rozhodla zpříjemnit si život milencem. Kolegyně mi poradila seznamku na netu a já se vesele začala seznamovat. Randila jsem jak zamlada.

Nový nápadník, věk 40, výška 185 cm, štíhlý, tmavovlasý z Mladé Boleslavi. Už čekal Na Chvalech, je tam hezká kavárna. Čekal v nablýskané červené Octavii, nu asi dostal zaměstnaneckou slevu. Vystoupil z auta a šel mi naproti, vypadal sympaticky, byl oholený, podal mi ruku, měl ostříhané nehty... potud dobrý. Pozdravil. Neměl přední zuby. Neměl ani zadní zuby. Teda jenom nahoře. Asi jsem malicherná, ale chtěla bych, prosím, chlapa se zubama, alespoň s předníma.

Chtělo se mi utýct, ale maminka mě slušně vychovala, bohužel. Šlo se na kafe.

Bylo mu špatně rozumět. Pochopila jsem, že je rozvedený, prodali s bývalkou barák, koupil si auto a zbytek peněz dal nějakýmu podvodníkovi, který mu sliboval koupi garsonky. Na nové zuby nezbylo. Snažil se moc neotevírat pusu, břichomluvec jeden, debata byla svízelná. Ovšem nejhorší bylo, že já jsem se mu líbila a při rozloučení se chtěl líbat.

Uff. Konečně se mi podařilo zdrhnout.

Jenže při té mé trapné slušnosti jsem ho nedokázala odpálkovat, nedokázala jsem mu na rovinu říct, že ho nechci. Nejen kvůli zubům, ale i pro jeho celkovou jednoduchost. Narodil se v Boleslavi, vyučil se a hned po vyučení začal pracovat ve Škodovce. Fandí Bolce ve fotbale i v hokeji, jezdí na všechny zápasy. Fanouškovskou šálou je omotaný i v létě.

Psali jsme si přes net, uháněl mě o další rande a já se stále vymlouvala. Když v podzimním kole ligy měla Sparta hrát proti Bolce a on se děsně vytahoval, že vyhrají, řekla jsem, že se klidně vsadím o cokoli, že ne. Smála jsem se mu, že jsou bez šance. Sázka? OK. Když vyhrajeme, tak se se mnou pomiluješ, napsal. A sakra. Já slovo držím, to je tou špatnou výchovou. Tabulku ligy jsem nesledovala, ale moje víra ve vítězství Sparty byla neotřesitelná.

Kolegyně, která moji seznamovací anabázi sledovala s velkým zájmem, byla na větvi. Hrálo se v sobotu večer. Zavolej mi, prosila, Přemek fotbal nesleduje, chci vědět co nejdřív, jak jsi dopadla. Můj exmuž fotbal miluje a kopaná je jediná věc, které opravdu rozumí. V sobotu večer se samozřejmě díval.

Ledabyle jsem se přišla zeptat, kolik to je. Boleslav vede 1:0. COŽE...???!!! Jak je to možný...??? Prý, co by ne. Jsou třetí v tabulce, Sparta hraje tužku, dostanou ještě jednoho a já to vypnu, otráveně řekl. Kolena mi podklesla, musela jsem se opřít o kuchyňskou linku. Odkdy tě fotbal tak bere, výjimečně si mě muž všimnul. Taky si umí vybrat chvilku. V duchu jsem se viděla v peřinách s bezzubým. Naprosto bezvládně jsem se složila k TV. Byly to děsný nervy, co mám povídat, nakonec Sparta vyrovnala a plichta nebyla předmětem sázky. Kolegyně byla mrtvá smíchy, ale podezřívám ji, že držela palce Boleslavi. Od té doby se nevsázím.