středa 30. listopadu 2016

Zkouším žít

...jakoby po noci nepřišlo ráno

Jedno úterý večer mi Patočka poslal rozlučkovou sms. Prý potřebuju někoho volného a naše scházení necháme v rovině občas pivo a pokec. Sakra, já vím přece nejlíp, co potřebuju. Nebyla jsem zrovna ve formě, měla jsem podrážděný trojklanný nerv, nicméně jsem v sobě uvolnila spisovatelsko-masochistické ambice a své myšlenky jsem si zapsala. Ne, že bych hned běžela pro tužku a papír, ale co se mi honilo hlavou, jsem si párkrát v duchu zopakovala a uložila do mozku. V rámci té esemeskové smršti mi velkoryse nabídnul, že za mnou přijede a můžeme někam zajít. To jsem odmítla s tím, že mám rozečtenou divnou knihu*) a po pilates se mi už nikam nechce. A byla to pravda.

Byla jsem překvapená, poslední dvě rande byly dost dobrý. První, co jsem si řekla bylo: ke všemu ještě tohle! Nos mě brněl a málem mi uletěl, starosti s puberťákem, hodně práce. Moc jsem se snažila všechno zvládnout, stihnout, udělat...jela jsem hodně na doraz. A pak mi došlo to nehorší: To jako se mnou už nebude spát, nebo coo?! Budu muset víc cvičit, sakra. Zvukovou kulisu mi dělalo moje oblíbené rádio, mimoděk jsem vnímala slova písničky...žít, jakoby po noci nepřišlo ráno. No, nebyla jsem líná se podívat do play listu, cože to bylo za chlapce, kteří tak hezky doladili atmosféru. Skupina Poetika s písní Zkouším žít.
Pravidelně čtu na netu rady Josefa Hausmanna a vím, jak jsou ženský po padesátce (čtyřicítce, třicítce) už bez šance. Má pravdu, předsedo.

Za tři se Patočka ozval, že by mě rád viděl, na pivo jít nechtěl a nic nevysvětloval. Cavyky jsem rozhodně nedělala, viz výše. A namaluj se, poradil mi otcovsky syn. Zase randím, ale málo. V sobotu se miláčik ptal, co budu dělat, aby se jasně vyjádřil, jestli se sejdeme, to ne. Tak jsem mu napsala, že jsem si právě něco domluvila, razím do víru velkoměsta a odmlčela se. Své vizi sobotního flámu jsem úplně propadla a napsala i panu Úžasnému, že dnes večer mám program. Chudák, ten asi koukal, protože naposledy mi přál k svátku. S pocitem, že jsem naprosto neodolatelná žena, jsem se svalila na sedačku, přikryla se psem a čučela na StarDance.

P.S. Psal hned ráno, jestli nemám kocovinu. Nemám.

*) Michel Faber Pod kůží

16 komentářů:

  1. Hausmann a pravdu? Jako jo, z mužského pohledu, možná z pohledu prasáckého šovinisty, to jo...
    A o ženské taktice ví kulový
    My ženy totiž máme něco, co muži postrádají.
    Intuici, lstivost i vlastní logiku
    A Ty jsi to vzala, koukám, za správný konec
    Držím palce

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Prasácký šovinista, krásně jsi to napsala, ale takových je většina, proto má pravdu...

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: My muži, ba aj "muži", máme zase ráno to, čo ženy postrádajú, resp. sú na to ospalé, lenivé alebo musia robiť raňajky.
    Máme nával hormónov. Často je o ne škoda a vyprchá to naprázno...

    OdpovědětVymazat
  4. Esemesky jsou největším vynálezem lidstva.

    OdpovědětVymazat
  5. [4]: Ach jo, asi máš pravdu, po ránu jsem protivná a pospíchám do práce. Sice je to podle koránu, ale zařadím do svých novoročních předsevzetích (a že už jich tam je!)

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Dřív jsme se po telefonu domluvili hned, přesná hodina, která platila a hotovo. Kolikrát i z budky se volalo. Nic se neposouvalo, nerušilo na posledních chvíli...teď si esemeskuju celý odpoledne a ani rande si nedomluvím... Na druhou stranu je milý, když ráno najdu v mobilu hezkou zprávu...

    OdpovědětVymazat
  7. Já četla, že potřebuješ někoho "vonného", to bych se nedivila, že by nevonný chlap byl odejit.
    Jinak..., jsi úžasná!
    Dát najevo pánovi Božskému, že máš "svůj" program, to je super.
    A nezapomeň, že i muži mají své dny, zvláště ti, kterým už není padesát.

    OdpovědětVymazat
  8. [8]: Díky za kompliment, z každého furt skáču radostí a všude se děsně chlubím...není se mnou k vydržení.. Jinak "vonný" on je, ale také takový frfloš.

    OdpovědětVymazat
  9. [9]: Náhodou takové chlubení je bezva, je aspoň o něčem!

    OdpovědětVymazat
  10. A udělala jsi nejlíp, jak jsi mohla .-) Takhle na ně Jsi mi připomněla, že i když čtu přesně stejné věci, jak žena v mém věku je bez šance, tak pořád ještě občas nějaký kompliment dostanu. Nejsme na tom tak špatně a správná žena je krásná i "potvora" v každém věku. Držím palce.

    OdpovědětVymazat
  11. [12]: Jak vidíš, používám všechny možné p lsti. Už jsem si zakázala kvůli chlapům se trápit..!!!

    OdpovědětVymazat
  12. [1]: Hmmh, já mám jen tu intuici (a občas logiku).

    OdpovědětVymazat
  13. [14]: Intuici mám taky, ale moc jí nevěřím, vždycky ji nakopnu, až odletí do pryč...dlouho jí trvá, než se vrátí a pak se to zase opakuje...

    OdpovědětVymazat
  14. [15]: No jen aby se jednou nenaštvala a nekopla tě taky.
    Ale chápu tě. Já některý věci taky potřebuju mít ověřený na beton, protože mezi intuici se tak snadno vloudí rozum... a blbne jí (tu intuici ).

    OdpovědětVymazat

Zazvonil zvonec