Ty víš kdo...

...já jsem.

Celý život si kupuju malé boty, krátké kalhoty a řvavé rtěnky. Moji synové si nepřáli, abych si malovala pusu, když jsem s nima někam šla. Nejvíc si samozřejmě ubližuju těma malýma botama. Moje nohy by vždy chtěly raději spočinout v té krabici od bot, ale v ní se chodí fakt blbě. Možná je to tím, že mám levou nohu o půl čísla větší než pravou. Pokud vyhovím levé noze, z pravé mi padá bota. Pokud vyhovím pravé, levá noha strašně naříká.

Jsem peciválka a nejradši jsem doma s dobrou knihou a hrnkem čaje, v zimě nejlépe s rumem. Prvorozený často vyhrožoval, jak vyrazí do světa, až bude velký. Věřila jsem, že nebude po mně. Pak se ve dvaadvaceti odstěhoval z Čerňáku (Černý Most, Praha 9) na Ládvíčko (Ládví, Praha 8) a vzal si z útulku štěně. A bylo vymalováno. Když měl možnost ucházet se o práci v hotelu na Maledivách, na pohovor ani nedošel. Druhorozený naopak tvrdí, že mě nikdy neopustí a tajně si zjišťuje, kolika let se dožívají ženy v České republice. Těší se, až tu bude bydlet sám, ovšem s takovou dlouhověkostí nepočítal.

Dobrodružnou povahu má v naší rodině jen Světlanka. Po revoluci vyrazila za kámošem do Švédska, v Německu sedla do špatného vlaku a pokračovala do Dánska. A v té době bez mobilů i do toho Švédska nakonec dorazila. Pak odjela pracovat do Itálie, seznámila se s Robertem a spolu odešli na Kanáry. Se svým italským mužem a dvěma dcerami tam žije už přes dvacet let.

Ještě jsem malicherná a stále řeším návštěvnost svého blogu. Když jsem tady zavěsila spisovatele Hájíčka, Černovláska si hned vedle plácla článek "Sex mimo domov a na veřejnosti". No, s tím se prostě nedá soupeřit. To uznávám.