neděle 12. února 2017

Čím obdarovat puberťáka (vlastního)

Kde jsou ty časy, kdy stačilo na chlapečka jenom bafnout a on se zalykal radostí, div se nepočůral. Dnes, když mu chci udělat radost, pořádně se prohnu. Nejradši má darem samozřejmě peníze, ale ty obratem vždycky probendí v KFC. Celkem úspěšná jsem byla s koženou, ručně ušitou peněženkou. Bedlivě jsem ho sledovala při rozbalování a zachytila to první překvapení a radost. Vypadal u jolky fakt šťastně, ale to trvalo cca 5 vteřin a pak zase nasadil ten svůj otrávený výraz. Loni jsem zabodovala dárkovým poukazem k jeho oblíbenému lazebníkovi. Ondra dřív stříhal u nás na Černém Mostě, pak ale udělal konkurs do luxusního pánského salonu. Stříhá pořád stejně skvěle, jen za cenu několikanásobně vyšší.

Svému synkovi jsem dala málo užívané jméno, které sice časem postupně přichází do módy, ale výrobci dárkových předmětů a jiných blbostí to zřejmě ještě nezaregistrovali. Prostě žádné hrnky, přívěsky, propisky a ručníky s jeho jménem nejsou. Z La Palmy jsem mu přivezla hezký přívěsek na klíče. Velké stříbrné písmeno P přivázané kůží na kroužek. P jako píča?, zeptal se okamžitě. Ach jo. Ne, vysvětluju trpělivě, P jako začáteční písmeno tvého jména. P jako píča?, zeptal se znovu. Fajn, řekla jsem a protože je píča ženskýho rodu, přívěsek si nechávám já. Né, to ne. Tak já si ho vezmu. Bingo.

Honzík mi v práci říkal, že to teda nepovažuje za žádné vítězství, když jsem riskovala, že budu doma za píču, ale já jsem skálopevně počítala s tím, že Druhorozený dárek chce, jen tradičně dělá ofuky.



45 komentářů:

  1. Hele, nesoustoupila jsi na Zem z nějakýho svatýho obrázku? Ale je (a bude to vždycky) Tvůj syn... Já vím.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Tahle situace nemá žádný řešení, když ho zabiju, tak mě zavřou.. pořád doufám, že ho to přejde, popř. odejde z domu..

    OdpovědětVymazat
  3. [2]: No co, že "zavřou". Ale co on chudák, mrtvej? By pak třeba musel nahoře začít poslouchat! Koukám, že nahoře se mi povedl nějaký slovní novotvar - asi mi do klávesy vletěl nějakej skřítek (a je teď načisto placatej).

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Druhorozený byl šel dolů, pěkně do tepla...

    OdpovědětVymazat
  5. [4]: To jako přímo TAM? Jejej... Myslíš, že už si tam brousí vidle a kovaj řetězy?

    OdpovědětVymazat
  6. [4]: Tak jestli bys mu už neměla preventivně dávat PRAVIDELNĚ k jídlu UZENÝ, aby ten přechod pak neměl tak tvrdej...

    OdpovědětVymazat
  7. [5]: Jestli peklo vážně existuje, tak ano..!

    OdpovědětVymazat
  8. Tak raději žádné dárky s písmeny

    OdpovědětVymazat
  9. [8]: Koho normálního by to napadlo..?!

    OdpovědětVymazat
  10. Je to všude stejný...
    Tedy, ten můj prachy neprobendí v KFC, ale zas si nakoupí hry, který ho do týdne přestanou bavit...[10]: Dedukuješ z toho, že takový puberťák je na prokopnutí?
    Ten můj jo, toho by jeden nejraděj prokop a nejlíp skleněnou výlohou v osmém patře
    Ale jméno to je krásný

    OdpovědětVymazat
  11. P jako Patočka...šla by jsi na rande stylově     

    OdpovědětVymazat
  12. [13]: Vidíš, to mě nenapadlo, měla jsem si ho nechat...

    OdpovědětVymazat
  13. Tímhle jsme si jako mámy prošly asi všechny. Pubertální výlevy, kdy už ruka svrbí a touží uhodit. Jednou jsem mu jí fakt už chtěla fláknout, ale chytl mi ruku a ta dál nešla. Tak jsem to vzdala.[2]: Jinak si neděle velké iluze, oni se ti synáčkové rádi drží doma a razí heslo: "Dokud máma funí, zůstaň chlapče u ní." Tomu mému to vydrželo skoro do třiceti. P.S. Dcera se osamostatnila už v osmnácti.
    Nezbývá, než popřát pevné nervy.

    OdpovědětVymazat
  14. [15]: Milá Signoro,
    dík za podporou. Prvorozený odešel ve 22 letech, s Druhorozeným budu ráda, když vydržím do 18, tj. ještě rok... Stále hledám legální způsob, jak se ho zbavit...

    OdpovědětVymazat
  15. [17]: To jsem moc ráda, ale kolikrát si říkám, že bych snad o nás psát neměla...

    OdpovědětVymazat
  16. Nevim, proc me napadlo Pablo A ona pi... teda Prokop.
    Martinova maminka byla nastesti s jmenem velmi prozretelna, takze ja i z USA dovezla nozik s vyrezanym jmenem Martin

    OdpovědětVymazat
  17. [19]: Já jsem to nevychytala, ale stejně myslím, že už nic vozit nebudu, nemám na to nervy...

    OdpovědětVymazat
  18. Jo bohužel to tak bývá častěji (i u nás), že Prvorozený vyletí rychle, protože to doma nemůže vydržet, ale Druhorozenému se moc nechce, je pohodlnější nechat se hýčkat mámou.

    OdpovědětVymazat
  19. [21]: Ježíš Pando, NESTRAŠ...!

    OdpovědětVymazat
  20. Si představ, že by ti skočil kolem krku, "maminko,děkuji" To jsem zvědavá, co bys pak dělala

    OdpovědětVymazat
  21. [23]: Asi bych byla překvapená...a určitě šťastná...!

    OdpovědětVymazat
  22. Řeším podobný problém. Zlatá byla doba plyšáčků. Peníze také nerada dávám, lepší jsou dárkové poukazy, lístky na koncert, popřípadě dárky konzultujeme. Pak uděláme kompromis mezi jeho představou a našimi finančními možnostmi.

    OdpovědětVymazat
  23. [25]: Milá Cilko,
    to máš ještě celkem dost na výběr...
    Synek nikam nechodí, teda kromě toho KFC, přestal sportovat a hraje pouze LoLko.

    OdpovědětVymazat
  24. Šmankote, to jako fakt se tak zeptal?

    OdpovědětVymazat
  25. [27]: Ano, on se se sprostými slovíčky nepárá... ale nenechala jsem se vytočit...
    Teď mi začal žoviálně říkat Míšo místo mami. Furt jsem v klidu. Přitvrdil a říká mi číčo, to se mi nelíbí. Až se mi netrefí do nálady, skočím po něm a v letu chytím nějaký předmět. A pak to teprve bude zajímavý...

    OdpovědětVymazat
  26. Příště přívěsek s písmenem K Pojmenování začínající na K je podle Hradního slovníku slušné

    OdpovědětVymazat
  27. [28]: Tak mám dost, holka... Ti naši kluci se určitě znaj a určitě se na nás domluvili...
    Pro synka jsem "máma", popřípadě "matka", jen když něco chce.
    Ale když přijde domů, slyším jen "čau Báro".
    Přemýšlela jsem, že nebudu reagovat, ale budu, jasně, že budu, ten smrádek má tvrdší hlavu, ještě neobouchanou životem...

    OdpovědětVymazat
  28. [29]: Milý Františku,
    s písmenkama už nehodlám riskovat, nikdy bych nevěřila, že je to takový ošemetný dárek...

    OdpovědětVymazat
  29. [30]: Milá Baruško,
    určitě se neznají, jen mají tu pubertu úplně stejnou... a asi nejsou i sami, ale některé matky by takhle veřejně nikdy nepřiznaly, co všechno si děti dovolí... Proti "číče" se bráním vehementně...už i fyzicky.

    OdpovědětVymazat
  30. S tvým puberťákem jste super dvojka!
    Vaše dialogy mě vždy dobře pobaví, díky moc! A hlásím se o tu koženou, ručně ušitou peněženku, kdyby synek nechtěl, já zájem mám!

    OdpovědětVymazat
  31. [33]: Milá Sugr,
    díky moc, peněženka je bohužel už v oběhu...

    OdpovědětVymazat
  32. [28]: Můj synátor zatím tak nemluví, ale když slyším děcka, když jsou do škole   

    OdpovědětVymazat
  33. [35]: On mě programově točí, má z toho velkou srandu, přitom mimo domov se dokáže chovat civilizovaně, i otevírat dveře ženám jsem ho naučila, teda až poté, co mi v KFC pustil do obličeje těžké skleněné dveře...

    OdpovědětVymazat
  34. [36]: Ano, Tomášek je taky gentleman snad mu to vydrží

    OdpovědětVymazat
  35. [37]: Určitě mu to vydrží, a je to moc hezké. Já jsem se inspirovala právě v práci, někteří kluci jsou fakt úžasně vychovaní...no, dělat matku není žádná prdel...

    OdpovědětVymazat
  36. U Tvých článků se člověk vážně nasměje! Jo, cizímu neštěstí se směje nejlépe. A s tím kupováním, co, to už se u nás rozšířilo na celou rodinu, nikdo nic nechce!

    OdpovědětVymazat
  37. [39]: Taky to znáš, svěřená bolest, poloviční bolest. A cizí neštěstí potěší...

    OdpovědětVymazat
  38. No ... Tuhle rubriku jsem měla otevřenou dlouho, než jsem se probudila nějaká naměkko ze syna a začetla se ... Každopádně jsem si ji měla přečíst před tím, než jsem otěhotněla

    OdpovědětVymazat
  39. [41]: Jani,
    znovu opakuji, že můj syn je nestandardní, jako jsem já asi nestandardní matka. Můžu Tě uklidnit, Prvorozený je v normálu...

    OdpovědětVymazat
  40. [42]: A nebo je v porovnání s druhorozeným v normálu? Ne, já tuhle rubriku mám strašně ráda :)

    OdpovědětVymazat
  41. [43]: Prvorozený je normální... Jsem moc ráda, že si tady čteš, hlavně se tím nestresuj, do puberty ještě daleko...

    OdpovědětVymazat
  42. [44]: nestresuju. Čtu a těším se na toho svého drobka. Už se nemůžu dočkat :)

    OdpovědětVymazat

O konturce