Padesátka v práci

Když jsem byla na pohovoru v nové firmě, bylo zrovna po bouřce, ale v zasedačce, kam mě usadil pan ředitel, bylo hrozný dusno. Využila jsem tedy chvilky, kdy odešel pro můj životopis a otevřela jsem si okno. Kochala jsem se nádherným výhledem z Václaváku do Jindřišské ulice a když jsem si nasadila brýle, i Jindřišskou věž jsem viděla. Do průvodního dopisu jsem napsala, že jsem dlooouho dělala matku a teď se rozhlížím po zajímavé práci. Byl to můj druhý pohovor, při tom prvním jsem byla dost neprůbojná, teď jsem to chtěla napravit. Panu řediteli jsem řekla pevným hlasem, že tu práci chci, že chci ten úžasný výhled z okna. Ptal se, jak jsem schopná dotahovat věci do konce, odpověděla jsem, že jsem dost urputná. To se mu líbilo.

Práci jsem dostala. Okouzlila jsem hlavně tím, že nebudu mít děti. Jsem ve firmě 3,5 roku. Z pana ředitele je Filip, mám ho ráda a o Kristině píšu v každém druhém článku. Ano, nejsem žádný terno: kdo by chtěl padesátiletou hubatou asistentku. Ale já jsem dobrá asistentka a asistuji jim všem u a všeho ráda. Sice mě kvůli mé urputnosti někdy nenávidí. Stojím u jejich stolu jako vykřičník, dokud mi není vyhověno. Občas na mě Filip výhružně kulí ty svý modrý kulatý oči.

Zkraje jsem měla celkem problémy s počítačem, podtržítko jsem hledala asi půl hodiny, ředitel IT pak chodil po kancelářích a dával k dobrýmu, jaký jsem střevo. No, nezačala jsem dobře. Teď, když se mi zblázní počítač, rovnou volám o pomoc našeho rumunskýho ajťáka Bogdana. Nonšalantně přijde, vypadá jak chlapec z Pomády, a ptá se mě:

- Mišo, ty jsi na něco klikala?

- Ne, nikam jsem neklikala.

- Mišo, kam jsi klikala?

- Bóďo, nikam.

- Mišo, ty jsi klikla sem.

- Bóďo, asi jo.

A je to vyřešený.

Filip mě nechal koupit novou mikrovlnku. Předem jsem avizovala, že s ní nemám žádné zkušenosti, že takový pekelný vynález doma ani nemám. Nechtěl to slyšel. Dobře. Vybrala jsem mikrovlnku jako bych si kupovala kabelku, orientovala jsem se podle vzhledu a ceny. Nějaký výkon mě nezajímal, to je zřejmě fyzika a s tou já si moc nerozumím. Máme tedy novou mikrovlnku, které ohřívá stejně dlouho jako elektrická plotýnka, ale je hezká. Někdy se to teplo i nějak vyplýtvá a pak skoro nehřeje. Předháníme se s Kristinou, kdo si dřív ohřeje oběd, kdo si dřív ukradne teplo.

Všimla jsem si, že co jsem nastoupila, řídnou Filipovi vlasy, snažím se přesvědčit sama sebe, že to není moje vina.