Dovolená snů (těch špatných)

Druhorozený periferně od počítače vnímal, že se s Ex delší dobu dohadujeme, kdo s ním letos pojede na Rusalku. Konečným verdiktem, že pojedeme oba (šest let po rozvodu), byl překvapený. Ale táta bude mít svou chatu?! Ne, budeme všichni včetně psa v jedné. No, to si děláš kozy?! Upřímně se zhrozil chlapeček. Nedělám, je to jenom týden, nějak to spolu vydržíme. Nějak jak?! Nechtělo se mi, ale bývalý mě ukecal, prý musím dohlížet na jídlo, když je Druhorozený po té dietě a sliboval výlety a nákupy autem. Já musím jezdit na kole.

Vážně jsme odjeli v této sestavě. Nebyl to dobrý nápad. Už to víckrát neudělám a pokud bych snad zase chtěla, zabte mě! Psa jsme vzít museli, protože Prvorozený chodil do práce a pes nemůže být celý den doma sám. U chaty jsem ho přivázala, Ex ho vždycky odvázal a pes se strašlivým štěkotem startoval na každýho, kdo šel kolem a kolem někdo chodil furt, protože naše oblíbená chata č. 29 je strategicky blízko hospody i bazénu. Zase jsem ho přivázala, Ex odvázal. Nakonec přivazování vyřešil Bong po svém, debilním chytáním vos, kterých byly letos mraky. Vosa ho poštípala a on zřejmě v posttraumatickém stresu strávil čtyři dny zalezlý pod postelí, kde se klepal ve dne v noci. Do normálu se aktivoval zase vybíháním až poslední den. Já ho přivázala, Ex odvázal.

Můj bývalý se nějakou záhadnou časovou smyčkou vrátil zpátky do doby našeho manželství, což stvrdil i tím, že si svoje špinavý prádlo házel mezi to mé a synovo. Odmítla jsem to třídit. V Týně na náměstí Míru na mě řval, že mám půl hodiny na nákup, pak odjíždí, cák zaplatil nejkratší parkování. Já ječela, že nejsem žádná jeho stará, ať si jede třeba do prdele. Prý stará jsem každopádně To určitě, jsem o deset let mladší. Zná mě přes dvacet let a ví, že tohle na mě nikdy neplatilo, nevím, proč to pořád zkouší. Šel to doplatit. Nakoupila jsem v klidu jídlo, dárky a knihu. Jenom v knihkupectví jsem spokojeně strávila dvacet minut.

Náměstí Míru, Týn nad Vltavou

Na kole jsem vyrazila pouze dvakrát s Druhorozeným na kebab do města. Zakázal mi brzdit a volal na mě Mišulko, za pět minut u Tesca. Přitom mi tak říkat nesmí, Mišulko mi říká jen pan Úžasný. Jinak byl Druhorozený jediný úplně bez problémů. Jen ty děti, čím jsou větší, tím hůř se spolu domlouvají. Matěj, který je nejstarší a jezdí už sám vlastním autem, byl takový rozkladný prvek. Kde jsou ty časy, kdy všichni parchanti jezdili jen na kolech. Nakonec i na schovávanou zase hráli, byla jsem úplně dojatá, když jsem je viděla.

Co si pamatuju, za těch dvacet let, je pikola pořád ta stejná lampa a dřív než v deset večer se nezačíná. Syn hrál na schovku už v šesti, sedmi letech, o půlnoci jsem ho odchytávala a jak blbě vidím a tma jak v ranci, musela jsem číhat kousek od lampy, až ho zapikají, schramstnout a odtáhnout do chaty. A pokud měl zrovna pikat, byl naštvaný nejen on. Jen Standa, když správcoval kemp, snažil se je od lampy vyhnat, prý dělají velký povyk a ruší ostatní. Každý večer jsem poslouchala synovy stížnosti na Standu, jak je šikanuje, jak jim zakazuje skákat do bazénu, nechce je pouštět na kulečník. Každé ráno, když jsem se vykulila z chatky, viděla jsem, jak jde Standa dolů přes louku pevným krokem ke mně. Stěžoval si na Druhorozeného, jak skáče do bazénu, řve a neposlouchá. Každý večer a každé ráno stejné. Kupodivu dřív vzdal žalování syn, Standa ještě pár dnů vydržel, než definitivně zjistil, že to nemá cenu. Rusalka je svobodná země.

S laskavým svolením Druhorozeného