Zase podzim

Některé mé oblíbené blogerky tu šťastně vítají podzim, úplně se tetelí blahem, že konečně skončily vedra. Já mám pocit, že žiju jenom v létě a zbytek roku se na léto jen těším. Se začátkem školního roku mívám (z objektivních důvodů) velké deprese a k tomu ten podzim a vánoce na dosah. Letos jsem se v rámci projektu "Budu se mít ráda" rozhodla, že se nenechám podzimem otrávit a budu se tvářit, že je moc fajn. Třeba nakonec bude. Inspirovala jsem se u Atheiry a koupila si svíčku s podzimní vůní, do vázy nádherné astry a do špajzu rum. S touhle výbavou se depresím určitě ubráním.

Další blogerka právě nastoupivší do třeťáku, zodpovědně psala o maturitě, která se blíží a o výběru vysoké školy. To mě úplně zaskočilo, Druhorozený je taky ve třeťáku, tváří se, jako by byl v osmičce na základce a o významu slova "maturita" má jen mlhavé představy. Čtvrtého září vyhrožoval, že skočí pod metro, jen aby do školy nemusel. Zároveň tvrdí, že půjde na vysokou, abych ho nemohla vykopnout z bytu. Nevím, co je horší.

Protože i pes vypadal sklesle, chtěla jsem ho v jeho skoro sedmi letech konečně naučit aportovat. Prvorozený se mu nevěnoval a on sám zájem taky neměl. Druhorozený se jenom posmívá, že je pes blbej. Jsem naivní amatérka. Venku na míček totálně prcal. Ještě, že nedohodím moc daleko. Naštvaně jsem doma otevřela noťas a hledala rady a porady na diskuzích, emimino jsem automaticky přeskočila. Na solidně vypadajících stránkách jsem se dostatečně poučila. Začala jsem trénovat doma a v první řadě jsme si se psem ujasnili, co je to míček. Zelený tenisák. Ne plyšový pejsek, gumová kost nebo bavlněný uzel. Pes není hloupý, rychle pochopil, že dostane odměnu, když míček přinese. Jenže přinesl jen jednou. Podruhý už ne. Když jsi blbá a ten debilní míček furt zahazuješ, choď si pro něj sama. A pak, že zvířata nemluví. Jeho pohled byl naprosto srozumitelný. Naučila jsem oba syny mluvit, jíst příborem a utírat si zadek. Ten podvraťák prostě aportovat BUDE.