Nákupy s puberťákem (vlastním)

Druhorozený je velký a silný, velmi dobře se osvědčil jako nosič. Sice objednávám nákup i přes internet, ale maso, zeleninu a ovoce ráda vidím osobně. Nakupovat chodíme do Globusu v CČM. Vždy mám synem daný časový limit, o kterém nikdy nevím, kdy přesně vyprší, proto musím jít rychlým krokem a přímo. Nesmím se dívat do výloh na oblečení nebo, nedejbože, se zastavit. To se vždy pěkně nahlas ozve Ale Míšo, dyť stejně nemáš peníze. Všichni okolo se se zájmem podívají na tu švorcovou Míšu. To jsou nákupy potravin.

I nákupy oblečení a bot pro syna jsou velmi zábavné. Má vytříbený vkus a nabídka běžných obchodů mu připadá hnusná, ale stejně (nebo právě proto) strávíme v obchodě poměrně dost času. Když se celá zpocená dostanu k placení, místo poděkování mě žoviálně obejme kolem ramen a procítěně řekne No, kdo chtěl druhý dítě? To sis posrala život, co? Pak už jenom pobaveně sleduje pokladní, případně frontu za námi.

Naposledy mě dostal při nákupu sálovek. Šli jsme cíleně pro boty. Když si vybrané chtěl zkusit a sundal si boty, s hrůzou jsem zjistila, že má na nohách teplé, hrubě pletené ponožky. Pecka. On má i tak široká chodila a tudíž nepřipadalo v úvahu, že by se do bot narval. A tak stará dobrá matka šla a nejdříve koupila normální ponožky, troje v balení, stály přes tři kila. Teprve pak jsme mohli pokračovat. Jak z vtipu o nečekaném skonu pana Nováka, který si odpoledne dlouze zkoušel v obchodě boty a večer pak řekl manželce, že ho tlačí. No, nezabila bys ho?