Zazimováno

Prvorozený se mě zeptal, kdy zase budu mít nějaký rande, nejlépe s noclehem. Jemně poukazoval na to, že jsem furt doma a soustavně ječím na něj i na bráchu. Je po sezoně, mám zazimováno, odpověděla jsem. Eeh...? No, kromě toho, že mě nikdo nechce, je venku tma a zima. Vážně tě nikdo nechce? Dělal překvapenýho. Neumytý vlasy a tepláky ucintaný od vaření, co se diví, sakra.

Patočka poletuje někde po světě, chystal se někam daleko, ale nechtěl říct kam. Loni byl ve Vietnamu. Pan Úžasný byl skoro půl roku nezvěstný, pak se ozval s tím, že nemá kde spát. Zkoušela jsem mu sehnat ubytovnu, v mém přeplněném hnízdě opravdu není místo. Nakonec se uchytil někde v Ruzyni, taky daleko. Glosátor je šťastně ženatý. Tolik poslední zbytky mého rozpadlého fanklubu.

Pan Úžasný se zabydlel a pozval mě na pivo do Dejvický nádražky, byly tam i nějaký kapely, na mě ale moc tvrdá muzika a dost jsme zvyšovali věkový průměr. Probrali jsme všechny události od slunovratu, i Wabiho Daňka. Byl milý, řekl, že mi to sluší, něžně se mě nenápadně dotýkal a chtěl, abych s ním jela na ubytovnu, prý si tam návštěvy vodit může. Před lety bych učůrávala blahem. Teď jsem se v deset nechala doprovodit na metro a jela domů.

Jediné pozitivum konce listopadu vidím v tom, že začíná Světový pohár v biatlonu. Rádi se s Bongem díváme, kocháme se zasněženou krajinou a pokud svítí sluníčko, je to vážně nádhera. Valíme se na sedačce a já ho hezky hladím.

A když se někdy Ondra Moravec ne a ne trefit, z toho nervového vypětí i usneme a... a po probuzení je na bedně vždycky Martin Fourcade.