sobota 9. června 2018

O psím stáří

Když si před sedmi lety vzal Prvorozený štěně z útulku, mohla jsem se zbláznit. Ano, nebydlel už doma, ale nechápala jsem, že se uváže k povinnostem, místo aby třeba vyrazil do světa, jak kdysi vyhrožoval. On se upíchnul se psem na Ládví. Takový podvraťák to je závazek na 15 let, strašila jsem ho, přitom jsem si sama nedovedla představit, co všechno starost o psa obnáší.

Dneska už to vím aspoň přibližně. Vím, že pes stárne jako člověk, dřív jsem o takových věcech vůbec nepřemýšlela. Nejstarší voříšek, kterého jsem viděla, byl dvacetiletý Michal. Nechtěla jsem majitelům věřit, že mu je vážně tolik, ale když přišel blíž, viděla jsem, jak je křehoučký, vypadal jak vylisovaný.

Večer potkávám starého pána se sedmnáctiletým pejskem, který už neslyší, nevidí a pomalu se šourá. Pejsek se občas zamotá a ztratí směr. Jsem celá naměkko. Minule jsem při venčení potkala paní, vezla prázdný sporťák, hlásila jsem se k ní i k pejskovi. Hned mi důležitě vysvětlila, že si je pletu, že její Fufík je stejně starý, na rozdíl od toho prvního je trop na nohy, ale myslí mu to dobře. Je furt v obraze. Zato Smolíkův Benny je už úplně mimo, procítěně sdělila. Fufík se vyčůral a sednul si. Panička ho zvedla, mrdla* do golfek s tím, že oni ještě obejdou blok. Dívala jsem se za nima a přemýšlela, čemu bych dala já ve stáří přednost. Jestli raději zdravé nohy nebo jasnou hlavu.

_________
* mrdnout oblíbený výraz Druhorozeného, synonymum slovesa dát/položit

52 komentářů:

  1. Mojí generálce vypověděly nohy službu a měla jasnou mysl, byl to očistec pro všechny, pro hrdou ženu největší.
    Za sebe prosím tam nahoru, rychlý konec.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Milá Blondýnko,
    stáří není spravedlivé...
    Rychlý konec si asi přejí všichni, ale nebývá všem vyhověno.

    OdpovědětVymazat
  3. Máme patnáctiletého labíka, je to dědula se vším všudy, s náladami, ale i s hluchotou a slepotou. Občas se mu taky zamotají zadní nožky a upadne, ale zatím nemá žádné bolesti a užívá si slunění na zahradě. Ve čtvrtek si nás teď po očkování objednal vet na rentgen a ultrazvuk srdce aby zjistil jak na tom je. Poslechově to je prý paráda, ale raději by i viděl jak to vypadá zevnitř.  Když jsem říkala kolik mu je tak se dost divil jak dobře (až na bílou tlamku) vypadá. No a co se týče nás lidí, sama víš že tohle jsme probíraly ohledně mé maminky. Když už bych měla skončit tak jako ona, tak raději ať o tom nevím, a jsem spokojená s tím že ležím, že dostanu najíst, že mi vyměněj pleny .... Rychlý konec si řeje asi každý, nicméně málokomu to vyjde....pokud se nezasebevraždí

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Milá Vendy,
    pořád si říká, že bych se měla více zajímat o euthanázii, dokud je čas. A dokud mám jasnou hlavu. Chápu, že je právně velmi složitá věc. Ale já mám ráda možnost volby...

    OdpovědětVymazat
  5. Zdravím... tak opět jsem se ze srdce zasmál. Jako většinou na tomto blogu. A co se týká té poslední věty. Určitě byste si měla přát především jasnou hlavu. Bez noh se obejdete, ale bez hlavy zcela jistě ne. To už ten život pak nestojí vůbec za nic.

    OdpovědětVymazat
  6. ...tak to znám velmi...jsme psí rodina a jsme ve stadiu,kdy umírá na stáří jeden za druhým.

    OdpovědětVymazat
  7. [5]: Milý Lukáši,
    díky. Mít jasnou hlavu a uvědomovat si tu bezmoc stáří, to asi taky není žádný karneval...

    OdpovědětVymazat
  8. [6]: Milý Johane,
    to je fakt smutné a náročné období.
    Mám z něho strach.

    OdpovědětVymazat
  9. já bych asi chtěla obojí nohy i jasnou hlavu:)mrdnout - ano u nás hojně užíváno...už ne protože nás slyší šakalík tak se snažíme mluvit slušně:)

    OdpovědětVymazat
  10. [9]: Milá Klávesničko,
    já jsem ten výraz vůbec neznala pak Druhorozený řekl: Mrdni to tam...
    A bylo to...

    OdpovědětVymazat
  11. [10]: no ty bláho já myslela že to zná každý

    OdpovědětVymazat
  12. Našemu staroušovi postupně hůř slouží zadní nohy a nejspíš se trochu plíží už i stařecká demence + skoro nic neslyší.
    Ta jeho hlava je zatím v takovém tom stadiu, kdy si některé věci plně neuvědomuje a vypadá občas tak bezdůvodně spokojený, blbě se tlemí. Na nohy bere léky, takže ho nijak nesnesitelně nebolí, ale trochu je stejně cítit asi musí, kulhá. Nakonec mi přijde, že je pro něj možná jenom lepší, že už mu lehce šibe, poněvadž je vlastně většinu času veselý a ani už moc neví proč, jen se tak prostě prochází, kouká, co kde lítá a u toho se směje, dojde se pomazlit. Celkově je takový mazlivější než dřív, býval dost ostrý. Myslím, že to není jen tak, že tolika lidem/zvířatům na stáří hrábne. Možná se pak věci snáší líp, když si je tolik neuvědomuješ.
    Pak je tu ta hranice, kdy už se jedná jen o existující tělo bez duše, který má jen tu smůlu, že ještě úplně neumřelo, takové stadium stáří by se mělo povolit ukončit i lidem, nemyslím si, že je správné udržovat při životě někoho, kdo už dávno nemyslí, všechno ho bolí, už dávno není tím svým "já" a jenom nějak existuje.Mimochodem, výraz - mrdnout něco někam - mi nepřijde jako taková novota. Divím se, že ses s tím setkala poprvé. Se sestrou to máme ve slovníku nějak zakořeněné už od puberty a ne a ne se toho úplně zbavit.

    OdpovědětVymazat
  13. Hele …. každý den, který můžeš prožít, je dobrý … ať jsi člověk nebo zvířátko

    OdpovědětVymazat
  14. [12]: Milá Atheiro,
    krom toho, že se děsím svýho stáří, začínám se bát i toho psího. To jsem asi podcenila, ale koneckonců pes není můj. Tím neříkám, že nebudu nápomocná (pokud tu tedy budu).
    Tak aspoň v práci jsem jim rozšířila obzory, tam nikdo "mrdnout" neříká...

    OdpovědětVymazat
  15. [14]: Milý Glosátore,
    zatím se držíme oba.
    Nevím, co mě popadla taková chandra, většinou jsem v pohodě.

    OdpovědětVymazat
  16. Já doufám, že až náš psík zestárne, nebude už náš, ale zase jen a jen synkův, to jest bude někde daleko, aby se mi potom nestýskalo.
    A jinak, brácha je na vozíku po úraze a dokud má funhující hlavu a "hubu", může být šťastný. Kdyby nemohl mluvit, bylo by to horší.  O tom, jak mu to po úrazu myslí, nemluvím. Je stejnej vůl, jako předtím, jen vyčůranější
    Ale zas je fakt, že když člověk zblbne, je mu fuk, jestli se trefí do plíny

    OdpovědětVymazat
  17. [16]: Milá Baruško,
    Bong se stěhuje v červenci (i s Prvorozeným), také doufám, že už bude definitivně synkův.
    Když člověk zblbne, je to horší pro okolí. Proč není Smrt milosrdná? vezme někdy jen půlku člověka a tu druhou tu nechá trápit.

    OdpovědětVymazat
  18. [17]: Přítěží pro okolí můžeš být i nezblblá, jen pak se tím trápíš. Když zblbneš, je Ti to jedno

    OdpovědětVymazat
  19. [18]: Tak zblbnu, to snad nebude takový problém, už mám našlápnuto slušně...

    OdpovědětVymazat
  20. [19]: Prdlačku, ještě si uvědomuješ, že blbneš, tudíž jsi při smyslech

    OdpovědětVymazat
  21. Měla jsme pejska, voříška, který umřel, když mu bylo 17. Naštěstí byl skoro až do smrti veselý a dobře viděl i slyšel, bohužel měl nádor, který se mu stal osudným a na operaci už byl moc starý. Je opravdu těžké koukat na zvíře, jak se trápí a stárne. Skoro stejně, jako takhle pozorovat člověka.

    OdpovědětVymazat
  22. [22]: No jo, ale kde to objednat...?!

    OdpovědětVymazat
  23. [21]: Milá Silwiniel,
    tak byl pašák... a měl se u vás určitě moc hezky.
    Stáří je opravdu smutný.

    OdpovědětVymazat
  24. taky mám pejska, tomu je teď 10 let

    OdpovědětVymazat
  25. [25]: Milá Sabinko
    teď se ještě nebudeme trápit tím, co jednou přijde...

    OdpovědětVymazat
  26. Já mám slabou mysl už teď tak snad ty nohy mijeste nějakou dobu budou slouzit. Pěkný článek

    OdpovědětVymazat
  27. [27]: Milá Helgo,
    já mám pocit, že se po padesátce úplně rozpadám...
    Hlava podle komentářů je snad ještě dobrá. Blog zřejmě bude takový můj lakmusový papírek mentální svěžesti...

    OdpovědětVymazat
  28. Stáří je smutné, nikdo si ho zcela neumí představit... dokud v něm není...

    OdpovědětVymazat
  29. [29]: Milá Lotty,
    vystihla's to pěkně.

    OdpovědětVymazat
  30. U nás je pro pejsky začarovaných 13,5 let. Barča je ještě mladice, budou jí čtyři, ale moc dobře ví, že nežije se sportovně laděnou rodinou nýbrž s důchodci, a tak se také chová. Procházka to ano, ale umí krásně odpočívat
    Pro sebe bych chtěla večer zalehnout a  ráno už nemuset vstávat, ale kdo by to nechtěl   

    OdpovědětVymazat
  31. [31]: Milá Evo,
    takhle by si to asi přál každý a každý se děsí nemohoucnosti a bolesti.

    OdpovědětVymazat
  32. Vidím, že jsme si "kápli do noty" s pejskama, jako vděčným námětem.Tomu našemu Ričovi o kterém píšu na blogu bude letos 14. Veterinář říká, že přežívá tak o 4 roky.Na lidský věk je to skoro stovka.Vzájemná náklonnost nás drží při životě. Život je pes

    OdpovědětVymazat
  33. [33]: Milý Františku,¨
    váš pejsek je fakt štramák, ani žádný šediny na čumáku...

    OdpovědětVymazat
  34. Tak ti, milá Míšo nevím, co je lepší. Jestli bejt pitomá nebo nemohoucí (případně obojí).
    A protože já jsem v tento okamžik vlastně obojí (míněno obrazně), použiju jednu "hlášku"Gregory House:
    "Naše těla se zlomí, někdy v devadesáti, jindy ještě dřív, než se narodíme, ale tak je to vždy a nikdy v tom žádná důstojnost není. Je mi jedno, jestli můžeš chodit, vidět, utřít si svůj vlastní zadek... Vždycky je to ošklivé. Vždycky. Můžeš žít s důstojností, ne s ní umírat."

    OdpovědětVymazat
  35. Pěkné, dýcha z toho pochopení pro vše živé. Připomněla jsi mi Mindíčka. Dožil se téměř 20 let. Byl hluchý i slepý, ale pořád tulík, mazlík a šmrďola.
    Pokud jde o lidi, mám jasno. Maminnka 2 roky nevstala z postele a k tomu hlavu jak kompjutr. Utrpení.

    OdpovědětVymazat
  36. [35]: Milá Lucie,
    vítej zpátky...
    Stáří stojí za hovno, ať lidské nebo psí...

    OdpovědětVymazat
  37. [36]: Milá Čarodějko,
    ještě nás čekají vošklivé věci.

    OdpovědětVymazat
  38. [33]: Tak to jsi řekl hezky - vzájemná náklonnost nás drží při životě. Komentáře Padesátky u mých příspěvků mě taky drží při životě
    A teď pro 50: náš pes stárnul důstojně, zakládal si na svém vzezření a ladně pohyboval svýma tenkýma nožkama až do úplného konce. Že stárne, jsme mu poznali na očích - byly smutné.

    OdpovědětVymazat
  39. [39]: Milá Zdeni,
    Ty mě vážně rozmazluješ...

    OdpovědětVymazat
  40. Tak o stáří zatím vím jen tolik, že je daleko. A zatím si maluju, jaká rozkošná a činorodá babča jednou budu.
    Avšak samozřejmě vím, že člověk nikdy neví, co život přinese. No uvidíme, nechám se překvapit.

    OdpovědětVymazat
  41. "Mrdni to tam" je oblíbená hláška nikoliv mého syna, jak by se mohlo zdát, nýbrž mého polovičáka, kterému táhne na padesát. A protože jsme spolu už hodně dlouho, naučila jsem se to říkat taky .Stáří je svině, kolena mě loupou, když jdu dolů ze schodů, ale když vidím pejska z přízemí, jak ty svoje zadní packy táhne za sebou (v tom lepším případě, jinak ho páníčci na vyčůrání ven nosí), říkám si, že jsem na tom ještě dobře...

    OdpovědětVymazat
  42. [41]: Milá Veki,
    Ty opravdu ještě můžeš být v klidu...

    OdpovědětVymazat
  43. [42]: Milá Janinko,
    vidíš, a myslela, že tady udělám osvětu...
    No, autistka...
    Kolena mě už taky zlobí, nevidím, neslyším...

    OdpovědětVymazat
  44. Pejska jsme nikdy v panelákovém bytě v Praze neměli, ani kočku. Vždy jsme měli tato zvířátka spojená s jejich volným pohybem na zahrádce u baráku. Takže nemám žádnou zkušenost s psíky.

    OdpovědětVymazat
  45. [45]: Milá Sugr,
    nepřála jsem si psa do malého bytu...
    Ale už se pobyt krátí, začátkem července se Prvorozený s Bongem stěhují. Tralala...

    OdpovědětVymazat
  46. U psu je pry velmi zhruba rok ci sedm let u člověka, k staru ale starnu pomaleji

    OdpovědětVymazat
  47. Tohle mě také dokáže spolehlivě rozesmutnit. Možná je lepší ta jasná hlava, ale představa, že už bych se nikdy nemohl postavit na start maratonu, to by mi jasná hlava jen komplikovala.

    OdpovědětVymazat
  48. [47]: Milý Jane,
    Bongovi bude v prosinci 8, utíká to jako blázen...

    OdpovědětVymazat
  49. [48]: Milý Libore,
    třeba Tvoje jasná hlava nebude už maratony chtít běhat...

    OdpovědětVymazat
  50. Hlava nebo nohy, to je dost těžké se rozhodnout, něco jako, jestli by chtěl člověk raději mrznout nebo uhořet. Ale jinak super článek k pobavení!

    OdpovědětVymazat
  51. [51]: Milá Ostravačko,
    děkuji za pochvalu...
    Máš pravdu, není na výběr nic dobrého.

    OdpovědětVymazat

Zazvonil zvonec