Podzimní dny

Podzimní deprese u mě nastupují už v létě, přesně se začátkem školy, i když školou povinná dávno nejsem. Pozitivní zpráva je, že Druhorozený udělal reparát z práva. Úspěch mu maximálně stoupl do hlavy a on uvažuje o studiu práv na vysoké škole. Osobně si myslím, že vůbec nemá představu, co to je VYSOKÁ ŠKOLA, a o výšku budovy se rozhodně nejedná. Po týdnu docházky do školy milostivě šel na oběd, potřeboval si pořádně prohlédnout prvačky. Kde jinde by našel pohromadě tolik dívek jako na zdrávce, že. Nová várka prý ale nic moc. Tutově kecal, protože jednu holčinu už měl doma. Užívá si odstranění vrchní postele palandy a pevného sešroubování svého lůžka. Snad to při té frekvenci návštěv nějakou chvíli vydrží a nebudu zase muset platit chlapa s vercajkem. Tentokrát opravdu myslím nářadí.

Letos jsem si koupila jenom jedny boty, podle toho taky můj botový park vypadá. Samý ojetiny. Ty mé jediné, krásné černé kozačky v lednu koupené, mi Bong z lásky podrápal. Když jsem nebyla doma, odtahal je do kouta a spokojeně na nich ležel. Ani jsem se nezlobila, mám si je uklízet do botníku, já vím. Abych rozehnala podzimní chmury, slíbila jsem si koupi nových botek. Samotné podzimní dekorace zatím nezabírají.

Snažím se být pozitivní a hledat na podzimu ty hezké věci:

• dozrávají kaštany
• rostou houby
• čaj s rumem chutná daleko lépe než v létě
• zapaluju si doma voňavé svíčky
• je nádherně barevný
• zkouším vařit z dýní
• nevypiju tolik piva
• nejsem zpocená