Návštěva Bonga

Prvorozený si sice platí byt v Letňanech, ale zatím se přesunul pouze do vedlejší ulice, brzy jsme se potkali. Jdu s nákupem a vidím našeho psa běžet po chodníku. Tradičně štěká jako blázen. Co je to za blbýho uštěkanýho psa?, zavolám. Cikorka za mnou pohotově kontruje Co je to za blbou krávu? Ale to už se na mě řítí Bong s ještě větším štěkotem, skáče jako Pérák a snaží se mi čumákem vyšťouchnout mé jediné vidoucí oko. Dojemné shledání.

To se událo před pár měsíci, teď už se mi občas regulérně stýská, o psovi jsem hodně mluvila a přivolala tím hlídání na pár dnů. Proč to nefunguje ohledně chlapů? Prvorozený psa přivedl ve středu dopoledne, když jsem byla v práci, sklápěcí postel jsem samozřejmě neměla zavřenou. Hezký pelíšek si Bong v čistém povlečení udělal. Druhorozený mi škodolibě řekl, že si myslel, že zákaz válení se v mojí posteli už neplatí. Platí! A pro oba. Zato sedačka je volně přístupná. Chyběl mi ten kontakt, to hřejivý chlupatý pako na klíně nebo aspoň pevně přimknuté. Díváme se zase spolu na televizi nebo v objetí spíme.

Druhorozený se mi svěřil, že je se mnou jako s matkou celkem spokojený, že to docela de, že sou horší matky, ale pak vždycky přijde ta chvíle, ten moment, kdy ho zklamu. Trapně vtipkuju, mluvím na cizí psy, nahlas se zasměju. Šli jsme spolu pro sushi, pochválila jsem čínské majitelce účes, a protože ona špatně rozumí česky, pomáhala jsem si rukama a nemluvila ve větách. Hezký. Vlasy. Nový. Druhorozený jenom otáčel oči v sloup. Cestou zpátky zkoumal, kde bydlí Vendulka, která teď o bráchu a psa pečuje, prý ho tam jednou slyšel štěkat. Ne, nevím, jak se jmenuje příjmením. Podívej se na zvonky, jestli tam není připsaný Bong. To byla ta chvíle, ten moment, kdy jsem si to zase posrala.

V mojí posteli