Peklo kalorických tabulek

Mám svého výživového poradce. Přišel sám a ujal se mě naprosto bezplatně. Vlastně jsem ho ani nechtěla, protože moc dobře vím, co jíst a pít nemám. Vím, ale neposlouchám se. To je tak, když máte kolem sebe hyperaktivní lidi. Něco jsem plácla o tom, že bych potřebovala trochu zhubnout, kolega se hned chytil a udělal mi profil na Kalorických tabulkách. A cák jsem nešikovná a nezměnila si heslo, může mě Honza průběžně kontrolovat. Zapisuju poctivě všechno, můj poradce se chytá za hlavu. Jeho přednastavený víkendový jídelníček jsem smázla, protože v něm nezohlednil to dvoukilový kuře, co jsem si objednala z farmy.

Kalorické tabulky mi zkazily celý víkend. Myslela jsem si, jak se skvěle držím, žádná čokoláda, celkově strašně málo jídla. No, tabulky si to nemyslí, taktak se vejdu s kaloriemi, soustavně přešvihávám sacharidy a tuky, vláknina pokulhává někde daleko vzadu. Za domácí griotku k dopolední a odpolední svačině jsem byla vyplísněna. Přitom byla od Kristiny, jeho ženy.

Nepovedené sobotní ráno s čajem s medem místo cukru. V neděli jsem už takovou blbost neudělala. Honza mi taky nechtěl věřit, že můj selský kefír má 3,6% tuku. Opravdu má, poslala jsem fotku etikety.

Celou nedělní vycházku se Zuzanou jsem o mlela o tabulkách. Po třech ušlých kilometrech byla v Hodkovičkách k obědu zasloužená tří set gramová grilovaná krkovice. Zuzana si dala i panáka becherovky a velmi nekompromisně odmítla vytvoření vlastního tabulkovýho profilu. Fotku jídla jsem Honzovi operativně poslala. Evidentně špatný nápad. To maso bylo skoro přes celý talíř, a kdybych ty kalorie chtěla vychodit, musím prý rychlým tempem pochodovat až do rána. Po dalších třech kilometrech mě morálka opustila úplně a já do sebe v hospodě v Podolí hrkla dvě malý plzně.

Můj výživový poradce se mnou nemluví.

stánek U Sváry