Večírek

Nastal můj nejdůležitější pracovní den letošního roku, oslava dvacátého výročí zahájení činnosti naší firmy, tak jsem chtěla pěkně vypadat. Mám trochu rozježené obočí, ne nijak silné, ale neposedné chloupky několikrát denně rovnám. Abych byla dokonalá, koupila jsem si průhledný gel na jeho úpravu. Ráno doma v koupelně to vypadalo dobře, až pozdě odpoledne jsem si při letmém pohledu do zrcadla všimla, že na levém obočí mám něco, co vypadá jako zaschlé sperma.

Večírek pro obchodní partnery v salonku velkého pražského hotelu. Pronajali jsme si i moderátorku, měla sice louboutinky, ale ani za týden se nenaučila tříslovný český název naší společnosti. Naštěstí jsme s Filipem na stěnu nalepili velkou ceduli s dvacítkou a jménem, furt se na ni dívala a stejně to nakonec zvorala. Původně jsem navrhovala, aby večer odmoderovala Kristina, která každopádně ví, kde pracuje a mohli jsme v pohodě ušetřit patnáct litrů.

Někde v hotelu měli večírek též betonáři, hodně jich zabloudilo i k nám. Ani si nepamatuju, kdy jsem naposledy viděla pohromadě tolik hezkých chlapů, jen nerada jsem je vyháněla pryč. Toho posledního si nám tu mohla nechat, ten byl hodně dobrej, řekla smutně Hana, Kristinina máma. Nakonec se do sálu ještě vřítil malý přičmoudlý chlapík. Bojechtivě jsem mu vyrazila vstříc. Tady se žádný obejda zadarmo ládovat nebude. Ehm, to byl pán od veselého focení. Bohužel vzhledem k vyššímu věku nebyl mezi hosty o focení takový zájem, jak slibovala večírky protřelá Helga. Zmaškařit se k nepoznání a pak se fotit je pro mě stále nepochopitelná zábava. Na všech fotkách snad kromě dvou byla Kristina, i se nabízela, že by mohla jezdit jako blonďatá rekvizita. Majitel atrakce rozhodně nebyl proti.

Zato karikaturistu jsme mohli ztrhat, maloval moc hezky a rychle. Nekompromisně jsem sepsala pořadník a velmi důsledně hlídala jeho dodržování. Semetrika ve mně opět ožila. Bohužel se s postupujícím večerem kvalita obrázků horšila a ty poslední připomínaly domeček kreslený jedním tahem.

Malý zádrhel byl jen s dortovou fontánou, kterou jsem koupila. Kuchař šel najisto a na obale mi ukázal větu Tortová fontana len na vonkajšie použitie. Koho by to napadlo? No, mě teda ne. A už jsem byla v průseru. Návrh přivézt dort na terasu a dívat se skrz okno byl zamítnut. Nakonec se mě zželelo panu vrchnímu a fontánu povolil s tím, že v nejhorším případě bude dalším bodem programu příjezd hasičů. Naštěstí nebyl. Svoji pozici ve firmě jsem si udržela i nadále. Minimálně do konce tohoto roku.