čtvrtek 7. března 2019

Bulovka forever

První, co se mi pondělní ráno povedlo, bylo šťouchnout se do jediného vidoucího oka. Dávala jsem si zvlhčující gel. Bolelo to. Hodně. Hodinu jsem se utěšovala, že jsem hysterka, že to nic není, že bude stačit úterní kontrola druhého oka na očním na Bulovce, kam jezdím pravidelně od července! s poškozenou rohovkou. Jenže víčko při mrkání dost drhlo. Přehodnotila jsem tedy své priority, nemusím do práce, protože mi Šárka přinese domácí vajíčka, protože školení, protože zákaznická linka a tak.

Vzali mě přednostně, cák jsem se přiznala a brečela, že nechci zavřít do blázince za sebepoškozování. Opět eroze rohovky, musí mi oko zavázat. Jemně jsem připomněla, že na to druhé skoro nevidím. Mám tedy někomu zavolat, ať si mě vyzvedne. Nešťastně jsem fňukala, že dětem nechci volat, jedno je ve škole, druhý asi spí po víkendové šichtě, nechci tu čekat. Těm dvoum dospělým lidem říkáte "děti", ptala se už nakvašená doktorka. Pořád jsou to přece moje děti, bééé. Paličatě jsem trvala na tom (jsem býčice), že si zavolám taxíka. Objednala jsem si taxi před hlavní vrátnici. Sestra mi obvázala téměř celou hlavu. V tu chvíli to začalo být hodně zajímavý.

Mátožně jsem došla k vrátnici, kde jsem si uvědomila, že jsem měla dispečerce říct, že tam budu stát se zavázaným okem, ale v podstatě slepá bába, aby ke mně řidič došel, protože já jsem žádný žlutý áčka neviděla, já neviděla nic. Občas nějaký taxík i projel, ale neviděla jsem dovnitř, jestli je volný. Zase jsem měla na krajíčku. Mobil mi byl úplně k ničemu. Stála jsem tam jak svatá Dala. Nakonec jsem se rozhodla jet domů sama, co taky jinýho, že. Šla jsem opatrně, když jsem měla pocit nějaké překážky, hezky jsem zastavila, nejhorší byly kupodivu kočárky, ty jsem viděla fakt až na poslední chvíli, přes silnici v chumlu ostatních, teda aspoň myslím.

Tramvaje z Bulovky jezdí všechny na Palmovku, nemusela jsem se trapně ptát na číslo. Nejhorší byly pevné schody do metra. Viděla jsem jenom příkrou šedou díru. Ručkovala jsem po zábradlí. To blejskavý jezdící schody se žlutým pruhem, to je jiný level. Pěkně jsem naskočila a jela. Z metra rovně domů, ale jak jsem ta pravicová volička, táhlo mě to doprava, zarazila jsem se o lavičku. Menší zápas s klíči u domovních dveří a už jsem byla v bezpečí. Jasný bobřík odvahy. Oběd jsem si ohřála na první dobrou, ale plotýnka mi nešla vypnout, nějak jsem se pořád nemohla trefit. V rychlém sledu rudly a zhasínaly všechny ostatní. Nakonec jsem vypnula varnou desku jističem na zdi.

Konečně přišly oči, Druhorozený se vrátil ze školy. Po kom je takový cynik? Pobaveně hlásil, na jaký stupeň byly zapnuté plotýnky, odpovídal na doručené sms, vytočil mi Kristinu, abych jí mohla vysvětlit, proč jsem se ráno neozvala jestli chci makovou bábovku, vytočil mi Prvorozeného, aby mě odvezl druhý den na kontrolu. Schoval se mi v koupelně, ale hrozně funěl, hluchá zatím nejsem. Večer ještě odpovídal na zprávy Patočkovi. Vykend bil kratký, dobrou moč, zlobil mě. Jestli tohle uvidím, až uvidím, zbiju tě.

Druhý den mi obvaz sundali, hojí se to dobře, už budu hodná.

48 komentářů:

  1. Tak to je nepříjemné když úraz dočasně vyřadí i zálohu... Jedné kolegyni se povedlo si na kole zlomit obě ruce.

    OdpovědětVymazat
  2. Ještě že tak. Ano, děti, obzvlášť synové, jsou k utrpení matek velmi odolní. Řekla bych přímo brutálně. Tak se nesnaž za každou cenu oslepit ať nám vyjde to Ústí. Pak si dělej co chceš 😜😉

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Milý Jane,
    to je taky dobrý úraz, já jsem ještě ke všemu strašně vzteklá, když nejsem funkční...

    OdpovědětVymazat
  4. [2]: Milá Vendy,
    plánovaný výlet do Ústí je to jediný, co mě drží při životě...

    OdpovědětVymazat
  5. No, ty jsi se snad zbláznila! Je vůbec zázrak, že jsi se dostala domů. Já si to ani nedovedu představit, že bych neviděla. V patnácti jsem si popálila obě ruce. I na záchod mě musela doprovázet mami.Že jsem si nemohla stáhnout kalhoty, bylo to nejmenší.

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Milá Pavlo,
    ženská musí něco vydržet...
    Byla to taková zkouška, co zvládnu, myslím, že jsem obstála. Ale teď jsem fakt opatrná a příště asi volám pomoc hned, a tím nemyslím taxík...
    Popálený obě ruce je taky hodně blbý.

    OdpovědětVymazat
  7. Klobouk dolů, jsi borec, opatruj se.

    OdpovědětVymazat
  8. [4]: Nekecej, vy jedete do Ústí ?
    Tak hlavně abychom se trefily do termínu, letím na rekreaci do tepla

    OdpovědětVymazat
  9. [7]: Dělám, co můžu, milá Blondýnko...

    OdpovědětVymazat
  10. [8]: Ách, to mělo být překvapení....

    OdpovědětVymazat
  11. Všechno špatný je k něčemu dobrý. Kdyby náhodou přišel nějaký zákal, už budeš částečně připravena ...

    OdpovědětVymazat
  12. [11]: Milý Glosátore,
    to radši sama zakalím...

    OdpovědětVymazat
  13. Jejda, to je nadělení. Důležité je, že už vidíš a můžeš zase fungovat.
    Já se kdysi napíchla okem na mandarinku, dívala jsem se, zda už z garáže vyjíždí kamarádka, se kterou jsem jezdila do práce a jak jsem se sklonila... holt má mandarinka pěkné trny. Bolelo to hrozně, na očním jsem si počkala pěkně dlouho, než mě vzali. Pak mi oko něčím vypláchli, zalepili, vyfasovala jsem recept a vyrazila do lékárny. Ta u nás měla zavřeno. Jako Žižka jsem došla k tramvaji, dojela do Břevnova a pak se procházela a čekala, než tu mast upatlají. Mezitím jsem si obvaz sundala, protože jedním okem jsem blbě viděla. Bylo mi divné, proč na mě všichni koukají, byla jsem už bez obvazu … až jsem došla k obchodu, kde měli vedle výlohy velké zrcadlo. To, čím mi vyplachovali oko bylo výrazně žlutozelené a já tím měla opatlanou půlku obličeje... V ten moment jsem chápala pohledy lidí, kteří asi přemýšleli, co je to za "půlmarťana".

    OdpovědětVymazat
  14. [13]: Milá Alenko,
    je to vždycky takové kruté uvědomění si, jak je to tělo křehké...

    OdpovědětVymazat
  15. Měli ti chlapci dát každý pětadvacet na holou, žes nezavolala o doprovod :)

    OdpovědětVymazat
  16. [15]: Milá Bloudičko,
    však jsem je doma hned sekýrovala a Prvorozený mě druhý den vyzvedával na kontrolu už v půl sedmé...

    OdpovědětVymazat
  17. Kde sa hrabem so svojím kašlíkom a soplíkom
    Dávej si na sebe pozor děfče!

    OdpovědětVymazat
  18. [17]: Milá Fidorko,
    shoda, akorát jsem Ti psala ke Glosátorovi...
    Zase si budu chvíli dávat bacha...

    OdpovědětVymazat
  19. Tak to je fakt mazec. Nevím, jestli bych se odvážila do metra, ale v tomhle případě na výběr moc nebylo. Ať se ti oči dají brzo do pořádku, abys viděla jako rys   

    OdpovědětVymazat
  20. [19]: Milá Evo,
    bobřík odvahy není zadarmo...
    Díky moc.

    OdpovědětVymazat
  21. Jeeej tož to by byly moje nervy.
    Já bych to asi nedala.
    Přesto všechno jsou oči  důležité, takže se opatruj a hlavně už buď v klidu.

    OdpovědětVymazat
  22. [21]: Milá Marcelo,
    jak se říká, trefím domů i poslepu...

    OdpovědětVymazat
  23. [3]: Milá Pade, znám to jak jsou ženy nešťastné když nejsou funční, ale je jim o 30 víc než tobě.
    Velmi těžké soužití s nimi.
    Dětí s takovými rodiči.
    Musí být krásné když se podaří v životě to, co si ty přeješ, být sám, bez dětí.
    Konečně si moci dělat jen to co ty chceš.  Ale ruku na srdce, nejsou ty děti (i staré děti) přece jenom někdy víc rodičům než potřeba?

    OdpovědětVymazat
  24. [23]: Milá Sugr,
    víš, že nesdílím Tvůj názor, že děti mají zůstat se svými rodiči a starat se o ně až do smrti. A co jejich život..?
    P.S. Klidně mi říkej Ježura II...
    Kde jsou ty časy, kdy jsem psala (uměřeně) o sexu...

    OdpovědětVymazat
  25. [24]: Moc ti držím palce,
    aby jsi se za 30 let neocitla v situaci, že budeš na své kluky, své děti,
    zcela odkázána
    a bez jejich pomoci si nebudeš moci nejen nakoupit ale ani obstarat základní věci, potřebné k základnímu životu.
    Snad tě to nikdy nepotká a budeš stále zdravá, a zcela soběstačná i ve 100 letech.
    Kdo nezažil, nepochopí, nemůže chápat, klidně tento můj komentář vymaž, protože do tvé věkové skupiny ještě zdaleka nepatří.

    OdpovědětVymazat
  26. [25]: Kdoví, co bude za třicet let. Dokud to půjde, chci žít svobodný život a svým dětem ho dopřát též...
    Já komentáře nemažu...

    OdpovědětVymazat
  27. Jéminkote, no to tedy bylo :-O Hlavně, že jsi se nějak (a v pořádku) dostala domů. A tu paličatost naprosto chápu, já se někdy tak zabýčím, že se mnou nehne nic   

    OdpovědětVymazat
  28. [27]: Milá Liliano,
    jestli jsi taky ve znamení býka, nebo nějaké jiné rohaté znamení, tak mi rozumíš.
    Včera a dnes jsem byla už v práci, i na PC jsem viděla...

    OdpovědětVymazat
  29. Tak to jsi měla výstavu po tmě na vlastní kůži, dobre že se to hned zlepšilo. Ještě že ty to tady udržuješ!

    OdpovědětVymazat
  30. [29]: Milá Helgo,
    právě proto potřebuju to Tvoje psaní, abych se taky zasmála...

    OdpovědětVymazat
  31. Mišpule, hele, dávej bacha...
    Páč já jsem na Tvých článcích normálně závislá.
    Hele, čtyřicítky horečky, viděla jsem jen o trochu menší ho*no, než Ty, ale šátrala jsem po telefonu a hledala u Tebe nový článek...
    Takže oči už ne, jasný?

    OdpovědětVymazat
  32. [31]: Milá Baruško,
    díky moc za podporu. Jsem trochu zdrbnutá, ale vynasnažím se...

    OdpovědětVymazat
  33. Měl to být asi sranda článek, ale moc velká legrace to asi nebyla...
    Dávej na sebe pozor, třeba nos na rukách celoročně palčáky a vyvaruj se všeho, co by tě mohlo píchnout do oka. Třeba příborů a tak . Já dřív na úrazy očí taky trpěla, ale co nosím celodenně brýle, je to v pohodě .

    OdpovědětVymazat
  34. [33]: Milá Janinko,
    to víš, deník je deník, psát se musí poctivě, i když ten život stojí za hovno...

    OdpovědětVymazat
  35. :) až si to přečteš za pět let, budeš se smát, jako my tady dnes.

    OdpovědětVymazat
  36. [35]: Milá Matty,
    jen pevně doufám, že na čtení budu vidět...

    OdpovědětVymazat
  37. zajímavý článek :)Prosím o vyplnění dotazníku pro bakalářskou práci na téma Vliv terorismu na cestovní ruch v Egyptě.
    https://egypt-a-terorismus.vyplnto.cz/
    Budu moc vděčná za vás čas.

    OdpovědětVymazat
  38. Je to už hodně let co jsem měla zánět spojivek. Na obě oči jsem viděla jen rozmazaně a pořád mě slzeli.Také jsem se musela dopravit sama do jiného města na oční a zase zpátky. Když na to tak vzpomínám divím se že jsem ty dvě cesty zvládla Docela se dokážu vžít do tvé situace protože vím jak je nepříjemné nic nevidět

    OdpovědětVymazat
  39. [38]: Milá Zlatko,
    je to fakt hrozny, když tělo nefunguje a přibývajícím věkem je to horší a horší, i když za tohle jsem si mohla jednoznačně sama...

    OdpovědětVymazat
  40. Pokud jsi tento článek psala se svým handicapem, tak klobouk dolů. V podstatě je to stejné, jako zavřít oči a zkusit psát...

    OdpovědětVymazat
  41. [40]: Milý Kocoure,
    článek jsem samozřejmě napsala až po sundání obvazu...

    OdpovědětVymazat
  42. [28]: Opravdu jsem Býk, jako poleno, jak často dodávám   

    OdpovědětVymazat
  43. Tak to jsi ještě dobrá! Já bych byla úplná hysterka. Byla bych schopná přinutit doktora aby mi zavolala rychlou domů. Jinak bych se nehla z místa.

    OdpovědětVymazat
  44. [43]: No vidíš, milá Angeliko,
    a já si myslela, jaká jsem hysterka taky...

    OdpovědětVymazat
  45. No ty si tedy užíváš. Fakt nevíš, co si vymyslet, abys byla zajímavá. (Snad se neurazíš)

    OdpovědětVymazat
  46. [45]: Milá Sluneční,
    miluju vtipné komentáře a ráda Tě tu vidím...

    OdpovědětVymazat
  47. [45]:Sluníčkový dne, tys mi ukradla myšlenku, mám pocit, že Padesátka si udělala úraz a obratem má perfektní srandačlánek na blog.
    Jo, jsou mezi námi takové šikulky, že každou situaci zhodnotí. Au, ale asi to bolelo.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  48. [47]: Milá Jiřino,
    to si piš, že to bolelo, ale je pravda, že už večer jsem měla v hlavě sesumírovaný článek...

    OdpovědětVymazat

Zazvonil zvonec