Balada z Karlína, Olga Scheinpflugová, 1935

Kdysi dávno jsem viděla televizní inscenaci z roku 1984 s Jiřinou Švorcovu v hlavní roli. Myslím, že jsem byla nemocná, nebo nějak podobně se flákala doma a z nudy se dívala dopoledne na televizi. Ten syrový příběh dvou nešťastných lidí z období první republiky, kdy nebylo všechno Kristián, se mi moc líbil. Člověk za život vidí spoustu filmů a přečte mraky knihy, ale jen některé se zadřou někam do podvědomí a my si na ně občas vzpomeneme. Cíleně jsem se pak podívala na další zpracování z roku 2001 s Jiřinou Bohdalovou. Scénárista a režisér Zdeněk Zelenka, jak jinak když hraje Jiřinka, si příběh poněkud upravil v majetkových poměrech hrdinů. Na to jsem ovšem přišla až nyní při čtení knihy.

Je to takový tenký svazeček, Helga promine, žádné čím víc textu, tím vyšší honorář autorce. Karla Zimová žije dvacet let v Karlíně v suterénním bytě, v přední místnosti má ruční mandl, v kamrlíku bez oken spí a vaří. Dům je blízko viaduktu a vlaky v noci strašidelně rachotí. Do Prahy přišla z vesnice, když si její sestra přivedla do rodné chalupy ženicha a pro ni tam už jaksi nebylo místo. Karla se ve dne dře u mandlu, počítá každý halíř, v noci ji sžírá hrozný strach ze smrti. Ze smrti uškrcením nebo udušením. V dětství viděla svého oběšeného otce a vzpomínky ji pronásledují téměř k zbláznění. Osamělý život staré panny změní až dědictví po sestře. Karla se rozhodne, že se vdá, aby se konečně zbavila strachu, protože když je teď bohatá, je riziko vloupání větší, přitom o dědictví nikomu neřekla. A ty vlaky v noci, ani by ji nikdo neslyšel volat o pomoc.

Přes seznamovací kancelář si najde starého mládence Václava. Je vychovaný a jemný, bývalý sluha v bohatých domech. Svatba. Všechno růžové. Dva osamělí lidé, kteří už nedoufali v nějaký vztah, domov, ztrátu panenství apod. Jenže žádné štěstí netrvá věčně, je hospodářská krize a Václav přijde o práci inkasisty. Karla nejvíc řeší, co řeknou lidi, co to má proboha za neschopného chlapa. Moc se bojí výsměchu a vyhání muže do zimy, aby ho doma náhodou někdo neviděl. Nějaká služka s košem prádla třeba, která by to všem v ulici vykvákala. Václav je ponížený a zoufalý, najde si též nezaměstnaného souputníka, který ho naučí kouřit, tahá do hospody, nabádá k okrádání manželky. Shodou okolností mandl nyní dobře prosperuje, Karla vydělává jednou tolik než před svatbou.

Proč se vlastně vdávala? Přece protože se strašně sama bála. A bojí se zase, když se muž toulá večer po putykách. Oba strašně zhrubli v mluvení i v chování. Karla je zlá, předhazuje mu, že ona je ta bohatá a úspěšná. Václav ji nenávidí. Konec může být jenom špatný, a taky je. Karlu potká to, čeho se nejvíc bála. Václav ji ve vyhrocené hádce uškrtí. Volaní o pomoc nikdo neslyší, po viaduktu právě supí vlak.

Zdroj: Aukro