Óda na Fidorku

Výjimečně nemyslím tu sušenku, i když jednu dobu jsem na té modré s kokosem dost ujížděla, a v dobách nezřízené žravosti se tajně cpala i tou megasladkou zlatou. Pěju chválu na Fidorku skvěle veršující a komentující. Na Fidorku, která nemá vlastní blog, ale vášnivě píše komentáře. Na Fidorku, o které nikdo nic neví, na kterou není žádné spojení. Na Fidorku, která komentuje slovensky a oživuje mi vzpomínky na dětství, kdy slovenština byla jazykem, kterému všichni rozuměli, kdy v TV běžely slovenské seriály, inscenace a filmy. Né jako dneska, kdy je seriál Milenky předabovaný do češtiny, sice se hlavní hvězdy namluvily samy, ale i tak dílko připomíná spíš rakouskou telenovelu. A toho, kdo namluvil Lukáše Latiňáka, by měli pro výstrahu rovnou zastřelit.

Mým dětským idolem mužské krásy byl princ Bajaja, Ivan Palúch. Postupně jsem milovala aj Miška Dočolomanského, tenkrát se nevědělo, že je na kluky, Juraje Kukuru, a jak jsem byla mladá a blbá, nedocenila jsem charisma Štefana Kvietika. Nad ním teda nyju zpětně. A taky mám ráda Táňu Drexler, porotkyni ze StarDance, slovenskou tanečnici, která žije v Německu. A nejsem sama, protože i po těch veletočích, které ČT se soutěží provedla, si nedovolila Táňu vyměnit. Bych se přestala dívat.

Slovenčina je taká pôvabná a niektoré Slovenky sú veľmi očarujúce.

Fidorko díky.

P.S. Chtěla jsem dát na všechny odkazy, ale Blog.cz nefunguje.