Jak se do lesa

Byla jsem naprogramovaná na třicet let poskytování mateřský péče. Program fungoval spolehlivě do prosince loňskýho roku, kdy měl Prvorozený třicátiny. Od té doby dělání matky poněkud hapruje. Ne že bych vůbec nefungovala, ale výkyvy jsou v poslední době značný. Bez úspěchu se snažím dokopat Druhorozeného k maturitě, první kolo jsem neomluvitelně prošvihla, v srpnu dělá reparát z práva a češtiny. Neučí se vůbec, není hodný a já si s ním nevím rady. Na seznam běžných výhrůžek jako je bleskové vystěhování nebo fyzická likvidace pomocí ukrajinské mafie, jsem nově zařadila prázdninový týden, že s ním prostě nepojedu do kempu do jižních Čech. Na Rusalku jezdíme pravidelně každý rok, má tam svoji partičku vrstevníků a poprvé tam byl ještě v mém břiše. Koneckonců já tam svoji partičku už dávno nemám. To nemůžeš, to nesmíš, to neuděláš. Hořekoval zoufale.

A víte co? Převedla jsem mu na účet kus alíků, něco přihodila a chlapeček nakonec odjel se svým milujícím otcem. A protože jsem měla v práci dovolenou nahlášenou a byly velký horka, zůstala jsem doma s plánem, že se budu jezdit různě koupat. S mámou jsem se byla podívat na nudu na Hostivaři, vstupný 120 korun mi přišlo vážně přehnaný, jeden den jsem byla na koupališti v Motole, tam se mi líbilo, jen jsem si vybrala špatný místo na ležení, do hodiny bylo okolo mě neuvěřitelný množství malých harantů. Příště na druhou stranu. Samozřejmě nejlepší byla Rabyně na Slapech, že jsem tam jela skoro dvě hodiny mi nevadilo.

Do autobusu nastoupil starý manželský pár, pán si sedl vedle mě. Ovanul mě pach staroby, v duchu jsem doufala, že můj Calvin Klein se v horku ještě drží. Paní pokračovala dál do vozu, za okamžik se pro pána vrátila, že je tam místo pro oba. Sedl jsem si sem, tak tady zůstanu, odvětil vzdorovitě. CK byl zřejmě OK. Po několika zastávkách paní najednou vystoupila a zmateně se dívala do busu na svého muže. Pán se ani nezvedl a posunkoval, ať nastoupí zpátky. Mezitím se dveře zavřely. Dědek furt v klidu ukazoval, ať jde teda dopředu k řidiči, který jí naštěstí otevřel. Bylo to o fous a chuděra už zůstala u něho. Musíte si paní víc hlídat, kde si budete hledat nějakou novou, he?, povídám. Pán se tak krásně rozesmál. Ve smíchu jsou všichni krásní, starý nebo mladý. Mrška jedna, a jak byla rychlá, přidala jsem přidrzle. Stejně za chvíli zavře oči, uzavřel debatu.