Proč mít děti

Po letech mateřství jsem usoudila, že mít děti je opravdu velká nenávratná investice do projektu, který ne vždy se zdaří. Děti jsou roztomilé tak krátkou chvíli, že ani nemá cenu je vyrábět. Nyní jsem svůj názor přehodnotila. Po zkušenostech posledních dnů si myslím, že je fajn děti mít, a to co nejdříve. Ideální je párek, první syn a druhá dcera, aby syn byl ve vašich padesáti letech samostatný s vlastním autem a pro jistotu vás i unesl.

V pondělí jsem se z chirurgie s ortézou a francouzskými holemi dopotácela pouze k první lavičce, dál to nešlo, taky mi překážela velká kabelka, ve které jsem kromě krabičky s obědem měla ještě narvanou botu, byla mi sice k ničemu, ale zahodit jsem ji rozhodně nechtěla. Zavolala jsem Prvorozenému, jestli pro mě může přijet. Mohl. Jel přes celou Prahu, ale já si ráda počkala. Přijel frajersky téměř k lavičce a ještě se nabídl, že mě do auta odnese.

A teď nastává ten zádrhel, protože místo dcery jsem si porodila druhého syna. Zatímco holčičky jsou starostlivé a předpokládám, že umí ve dvaceti letech alespoň trochu vařit a pečovat o domácnost, Druhorozený se o tyhle záležitosti nezajímá ani zbla. Domácí péče trochu hapruje, abych na něj furt nevolala, všechno mi nanosil k ruce. Druhá půlka mojí manželské postele je pokrytá souvislou vrstvou věcí. Mám tu minerálku, citron, lžičku, noťas, mobil, ovladač, knihu, poslední Reflex, křížovky, propisku, program televize, injekce do břicha a návod na aplikaci, dezinfekční čtverečky, kapesníky, papírové utěrky, vlhčené ubrousky, brýle, čokoládu, zrcátko, jelení lůj a peněženku, ale peníze v ní nejsou a platební kartu má Druhorozený.

Svůj úraz beru smrtelně vážně. Ležím. Nevstávám. Nevolám. Telefonuju, protože Druhorozený je zavřený ve svém pokoji se sluchátky na uších, občas mi mobil milostivě zvedne. Krátce ho zaujaly pouze injekce a hole, s nimiž cvičí nebo po mně střílí. Obrazně samozřejmě. Teď musel přijít zabít mouchu. Noha smrdí a na mě se už slétává hmyz.