Babičko, v ledničce není nic k jídlu!

Občas zajdu v pracovní den na oběd s mámou, ochotně za mnou jezdí do Vodičkovy. Je ovšem maličko problémová, nechce chodit do Dhaby ani do indické Namaste, chce klasickou hospodu s pivem. V tom nejsme ve shodě, mě už hospody nebaví, nechutná mi tam, ale nechala jsem se ve čtvrtek umluvit na Lucernu, protože v okolí nic zajímavýho nevařili. Pak se ozvala Zuzana, jestli půjdeme na jídlo, když jsem jí napsala, že jdu s matkou, odpověděla, že se klidně přifaří. Dobře. A do třetice všeho dobrého telefonoval Druhorozený, že se staví na oběd. Naše sestava ho vůbec nerozhodila. Naopak.

Holky mě pěkně načas vyzvedly v pasáži, synek byl na cestě. Stihly jsme si vybrat jídlo, ještě jsem škodolibě mámě připomněla, že do Lucerny jsme přestaly chodit, protože tam byla pomalá obsluha a na každým jídle UHO. Druhorozený volal, kde přesně jsme, šla jsem mu ven naproti s telefonem na uchu. Prý mám zvednout ruku a zamávat, že mě nevidí. OK, taky jsem ho neviděla, neměla jsem brýle. Pak chtěl, abych zvedla i druhou ruku a vyskočila. Poslala jsem ho do prdele a šla zpátky, najednou stál vedle mě. Ahóój babičko, vítal se žoviálně, ahóój Zuzano, obě líbnul na tvář. Hérečka jeden. Obsluha byla tentokrát rychlá, ale UHO bylo zase.

Příjemně jsme klábosili, než si Druhorozený na mě začal stěžovat. Babičko, my doma v ledničce nemáme nic k jídlu, je tam jenom chlast! Pivo, bohemka, prosecco, víno, aperol, jäger. To přece není normální! Zapomněl, šmudla, na rum ve špajzu. V žádný spořádaný domácnosti nechybí rum, bubliny musí být nachlazené, kdyby náhodou přišla návštěva, pivo je zdravý na trávení, aperol se pije v létě a jäger zbyl od vánoc. Jsem dcerou své matky a ta má pochopení, pohoršená vůbec nebyla.