pátek 22. listopadu 2019

Padesátka v Človíčkově

Domluvila jsem si rande s Martinkou, která byla zrovna na výletě v Praze, a protože má malého synka, sešly jsme se v Človíčkově, pro mě úplně nezmapovaný podnik. Jak jsem už taková bába Přechodová nervózní, byla jsem v diskomfortu hned v úvodu, protože horko a nemohla jsem je poznat. Do paměti jsem si uložila světlejší a kratší vlasy u Martinky a u Máti zase tmavší. Ani nevím proč.

Posadila jsem se nonšalantně na židličku, kabelku přehodila přes opěradlo. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, že panáka mi nikdo nepřinese, a že se asi sedět u stolečku nebude vůbec, protože Máťa zběsile kroužil kolem a ani pizza ho nezajímala. Musela jsem se tedy zout a jít za nimi do herní zóny. Po deseti minutách jsem si uvědomila, že ty vnoučata až tak moc nepotřebuju, řev tam byl teda neuvěřitelný. Když jsme se s chlapečkem trochu otrkali, šla Martinka dojíst pizzu. Cpala ji do sebe takovým fofrem, až jí spontánně vylézala z uší. Bylo mi jí líto, i když si matně vzpomínám, že tohle mi kdysi hrozný nepřišlo.

Já zodpovědně seděla u bazénku s míčkama a snažila se komunikovat na příslušné úrovni. Přišel větší kluk s gymnastickým míčem a hodil ho těsně vedle Máťi. To jsem byla ještě klidná, ale když se tam snažil hodit další, už jsem ho okřikla. Vymajzni, parchante! Ten míč tam nemůžeš házet, mám tam dítě, nevidíš?! Se zkřivenou pusou odběhl. Kdepak, já ještě budu dobrá babička. Martince bylo zase líto mě, když jsem vyprávěla o Druhorozeném. Byla na něj velmi zvědavá, ukázala jsem i kratičké video.

Máťa se úžasně zklidnil u knížky a tím si mě naprosto získal. Konečně jsme byli ve shodě. Maličkým prstíkem ukazoval na hasičská auta a vydával spokojené zvuky a nad obrázkem srnky radostně vypískl. Byl úplně k sežrání. Odchod proběhl bez scének, to moji kluci odevšad odcházeli vzpouzející se. Asi jsem někde udělala chybu. Spoustu chyb. Martinka synka oblékla, připla na bříško a šlo se domů.

32 komentářů:

  1. Vrhači míčů jsou všude.Ještě, že tam neměli medicinbaly...

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Milý Pavle,
    zas tak velký a silný ten klučík nebyl...

    OdpovědětVymazat
  3. My snad budem vážně slavný, nejdřív na jůtůbku s Marešem, teďka u Padesátky...čekám, co přijde dál Napsalas to moc pěkně, až na ty uši!
    Ještě jednou dííík!

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Milá Martinko,
    ty uši jsem tam prostě musela nechat...
    Já děkuji, jsi mi rozšířila obzory, tam bych sama nikdy nešla a Máťa je pusinka, fakt byl moc hodný, to jsem si uvědomila až zpětně, když jsem zavzpomínala na ty svoje paka...

    OdpovědětVymazat
  5. " Po deseti minutách jsem si uvědomila, že ty vnoučata až tak moc nepotřebuju,...."     
    Nakonec všechno dobře dopadlo a vnoučata klidně mohou přijít.

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Milá Marijko,
    asi řeknu Vendulce (přítelkyně Prvorozeného), že jsem připravená, že jsem byla dobrovolně v Človíčkově...

    OdpovědětVymazat
  7. [7]: Oficiálně se to jmenovalo jinak. Už jsem si vzpomněla - Robinson

    OdpovědětVymazat
  8. Jednou jsem byla se setřeničiným synem v Hopsálkově v Jihlavě. Vyřádila jsem se i já

    OdpovědětVymazat
  9. [7]: Milá Leničko,
    to bude tím, že jsi ještě skoro dítě...

    OdpovědětVymazat
  10. Haha, začíná tě to dohánět,co? Já ve čtvrtek hlídala až do večera Bobuli. Co ti budu povídat, ten dvou a půl letej špunt mě tedy pěkně školil. Nejdřív když mi furt s nehorázným řehotem a chutí shazoval věž z kelímků a když jsem jí řekla že je opice zlobivá, tak mě pohladila po ruce a řekla Babiko, pomiň (toho jsem se nedočkala nikdy ani od polovice. Pak když jsem nemohla správně najít na chytrý televizi pohádky, tak zas Babiko, neumíš... řečeno s děsným despektem, a úplně mne dorazilo, když jsem u ní v pokoji rozsvítila, a ona šla a ještě dvakrát cvakla vypínačem aby měla jen takové přítmí.... Já čuměla jak puk, protože jsem ani nevěděla že to ten lustr umí! prostě zlatý dítě   

    OdpovědětVymazat
  11. [10]: Ježíš, Vendy,
    neříkej mi, že už před tak malým dítětem budu za dementní bábu...?!
    No, to je peklo...

    OdpovědětVymazat
  12. [11]:Nó, obávám se že tomu tak bude. Pokud okamžitě nezačneme se studiem elektronických vymožeností, budeme prostě za prarodiče - dinosaury....

    OdpovědětVymazat
  13. V Človíčkově (a podobných zařízeních) jsem si protrpěla také své    . Ale ty děti jsou tam tak šťasné. Nejhorší jsou zlé cizí děti. Chce to zkrátka klid, pevné nervy a návštěvu opakovat v periodě max. jedenkrát za rok

    OdpovědětVymazat
  14. [12]: To jsou teda vyhlídky, až já budu mít vnouče, budu už úplně mimo...

    OdpovědětVymazat
  15. [13]: Milá Realistko,
    zatím mám čas se v klidu připravit, tj. posilovat ochablé svaly, trénovat mozek a naučit se pro jistotu meditovat...

    OdpovědětVymazat
  16. Tak to jsem měla štěstí, Míšo, že jsem se s váma nesešla, protože hluk by mě spolehlivě vyhnal. V tomto směru nacvičuji na bábu přechodovou už od puberty.

    OdpovědětVymazat
  17. [16]: Milá Dorko,
    jsem si vždycky myslela, že se to natrénovat dá...
    Pro mě nejhorší byly fotbalové turnaje v hale s Druhorozeným, už jsem úplně randálu odvykla.

    OdpovědětVymazat
  18. Když to tak čtu, asi budu taky dobrá babička. Máme hodně společného .

    OdpovědětVymazat
  19. [18]: Milá Janinko,
    toho jsem si všimla už dávno...

    OdpovědětVymazat
  20. Tak já zatím vnímám cizí děti jako vetřelce ve svém osobním prostoru... Snad až přijde vnouče to bude jiné...

    OdpovědětVymazat
  21. [20]: Milá Zlatko,
    já mám i před cizími dětmi ostych, ale občas ulovím dítě kolegů při mikulášské nadílce a trochu si ho poňuchňám, zrovna se mi blíží termín...

    OdpovědětVymazat
  22. Jste odvážné ženy! Mě tam děsí vysoká koncentrace dětí a plastu na metr čtvereční :)

    OdpovědětVymazat
  23. [22]: Milá Bloudičko,
    nakonec to nebylo tak hrozný, jak to vypadá...

    OdpovědětVymazat
  24. [9]: Joo, a já se za to nestydím nechápu děti, které už chtějí být dospělými. Vždyť dospělí budeme po zbytek života.
    Tam to bylo ale i pro větší :)

    OdpovědětVymazat
  25. No toto já tu možnost měla ale bohužel to nebylo možné což mě mrzí dodnesMyslím tím možnost potkat se s Martinkou

    OdpovědětVymazat
  26. [25]: Milá Klávesničko,
    dyť není ještě všem dnům konec...
    Martinka se po Čechách různě potuluje.

    OdpovědětVymazat
  27. Protože horko... jako bych tam byla. Jináč to ale vypadá na docela příjemně strávený čas.

    OdpovědětVymazat
  28. [27]: Milá Pavlo,
    bylo to hezké uvolněné odpoledne...

    OdpovědětVymazat
  29. Po přečtení tvého článku vidím, že na vnoučata nejsem připravena. Nechám si zatím jen své synky

    OdpovědětVymazat
  30. [29]: Milá Zahrado,
    to je tím, že to byly cizí děti...
    Já si myslím že ty vlastní nás dostanou.

    OdpovědětVymazat
  31. Jaké pěkné setkání! A po těch herničkách se mi teda ani moc nestýská.

    OdpovědětVymazat
  32. [31]: Milá Helgo,
    já doufám, že až se nakulí ta VNUČKA, že svůj vztah k takovýmto zařízením přehodnotím...
    A mluvily jsme o Tobě, Martinka říkala, že s Tebou by se taky moc ráda sešla, ale když Ty jsi taková utajená, ani nevíme, kde bydlíš....

    OdpovědětVymazat

Zazvonil zvonec