Zase hlídám psa

Strávila jsem víkend se psem v depresi. Původní představa lenošení bez vaření, protože Druhorozený na brigádě až v Brně, vzala za své, když mi zavolala Vendulka, jestli pohlídám Bonga. Prvorozený je v práci a ona jede na návštěvu ke známým na Vysočinu, tam bydlí velký pes, který našeho chce sežrat a jeho rozhodnutí je prý neměnné. Fajn. Pes je v depresi, protože chce být s Vendulou, jak předtím šíleně miloval Markétu, teď miluje ji. Kňučel, když odcházela a pak dlouho stál u dveří se svěšeným ocasem a tupě čuměl do zdi.

Když držím v ruce nějakou dobrotu, ožije. Jedno rychlé mlask a je zase smutný. Mlask. Mlask. Vůbec to nezabírá. Venku, venku je to fajn, pokud neprší. To se zabaví bezvadně, ale přijdeme domů a Kde je Vendulka? Ách, ona tu pořád není! V sobotu pršelo, v neděli byla zima, v kapuci nemám potřebný výhled a tak hulákám na psa, který stojí vedle mě. To mu taky nepřidalo.

Žádné konkrétní plány na víkend jsem stejně neměla. Patočka tu byl ve čtvrtek, zůstal do rána a odešel s pocitem hrdiny, který má minimálně na měsíc splníno. Na páteční předávku psa jsem pro nás připravila tatarák. Spřátelené blogerky zrušily z objektivních důvodů výlet do Prahy na výstavu nějakého roští. Na Náplavku se mi v dešti nechtělo. V sobotu večer jsem se s Bongem válela na sedačce a dívala se na StarDance. Kdo tady nedávno nafoukaně tvrdil, že v sobotu večer jsou doma jen starý a vošklivý holky? A víte co? Byl to docela hezký víkend.

Fotila Vendulka