Kdybych se mohla vrátit v čase

Každý by se někdy rád vrátil do minulosti, aby mohl něco špatnýho ve svým životě změnit. Tedy předpokládám, že špatnýho. To je naprosto přirozená věc. Mě nejvíc trápí, že jsem svým synům vybrala nekvalitní otce. Jsem nepoučitelná. Některý rozhodnutí vám nic nepřinesou, jsou prostě jenom blbý. Nevěřím v Boha, ale bála bych se měnit minulost. Brala bych to jako rouhání a čekala trest. Bůh by mě potrestal na dětech, si pak říkám. I přes ty Druhorozeného excesy jsem se svými syny spokojená. S jiným mužem bych měla i jiný děti. A měla bych strach z nějakýho mentálního nebo fyzickýho postižení. Proto se takovou myšlenkou už nezaobírám.

Možná jenom takový krátký vrácení se do pondělního rána, kdy jsem si pracně sehnala mladýho kluka, který mi ze starýho okna za šest stovek odmontoval nový žaluzie, aby mi další chlapík vzápětí řekl, že na nový okno stejně nebudou pasovat. A jal se vybourávat okno starý. Šest stovek nenávratně v prdeli, randál a prach. Nechtěla jsem se dívat, šla jsem nakoupit. S velkou těžkou taškou a dvěma rolema vánočního papíru v každý ruce jsem šla na kafe do Starbucks. U pultu jsem s nima docela dlouho šermovala, než jsem vytáhla zákaznickou kartu s tím, že ani nevím, jestli na ní mám ještě peníze a jedním dechem se mladý holčině svěřila, že mi doma bouraj. Pak mi spadly dvě role na zem. Už jsem byla fakt na pláč. Holčina mi vrátila moji kartu. Víte co? Dneska si dáte kafe na mě. Nakonec jsem bulila dojetím. Eliško, díky moc!