Francouzská láska

Ivu jsem znala od vidění ze střední, chodily jsme do stejného ročníku, já studovala všeobecnou ekonomiku, ona zahraniční obchod. Byla menší prdelatá, na krátko ostříhaná a všechno oblečení měla kafé braun do zelena. Taky si pamatuju takový příšerný kabát na zapínání s dřevěnými olivami. Podobný hacafrak pak nosil i její Martínek. Od dětství tohle zapínání nesnáším a vůbec nevím proč. Po letech jsme se potkaly na plácku na Vyšehradě. Iva patřila do skupiny matek, které tu venčily děti a já jsem se s Prvorozeným v kočárku k nim cíleně přifařila. V týhle bezva partičce jsem strávila skoro deset let. Ivu jsem nejdřív vůbec nepoznala. Měla úplně jiný vlasy. Delší, zesvětlený, nádherně vlnitý a barevný oblečení. Byla hubenější, ale s postavou hrušky moc neuděláte, takže malý prsa, štíhlý pas, úplně ploché bříška, ale furt zadek a silný stehna. Po narození druhého chlapečka se opřela do cvičení až tak, že si udělala licenci.

Já se odstěhovala na Černý Most a s matkama z vyšehradskýho spolku se viděla tak jednou za rok. Můj mail se Ivě zamotal mezi maily cvičenek a pravidelně mi posílala pozvánky na cvičící akce. Několik let. Až jsem se před dvěma roky přihlásila. Předposlední akcí byl cvičící týden na Sardinii. Po pár dnech pobytu si holky všimly, že po Ivče pokukuje sympatický vysoký Francouz, který tam byl s tmavovlasou paní. Já jsem si samozřejmě ničeho nevšimla, protože jsem koukala hlavně na zem, abych s bolavým kotníkem někde špatně nedošlápla. Iva se rozvádí, resp její muž odešel k jiné ženě. Jediné pozitivní na rozvodu je to zhubnutí. A ona je teď velmi štíhlá, krásně opálená plus ty fantastický blonďatý vlasy, se nedivím, že se Francouz vždycky objevil v její blízkosti nebo někde zcela nepokrytě vyčumoval.

Iva vědoma si jeho zájmu, při vylézaní z moře rozkmitala boky tak, až málem upadla. V moři se i představili. Iva trochu francouzsky mluví. Houf jejích nejoblíbenějších cvičenek neustále monitoroval Francouzův pohyb, takže Iva vyrazila ke konkurenci na zumbu, když dostala echo, že on je poblíž. Byl úplně okouzlený, Iva je skvělá tanečnice. Fakt romantika, jen ta jeho přítelkyně/manželka/kamarádka jim to kazila, třeba když je nenechala večer spolu tančit a demonstrativně muže začala líbat. Před odjezdem Ivina rychlá rota přinesla na papírku roztřesenou rukou napsaný jeho mail. Nebyl k přečtení, zřejmě byl velmi vzrušen. Rota vyrazila zpět s kontaktem na Ivu. Jak to udělaly nevím, předávka prý proběhla v nějakém roští za zády jeho tmavovlásky.

Po návratu domů začala čilá mailová korespondence. Dominique hraje úspěšně petanque a rybaří, trochu jsme si zagůglily. Psal krásné dopisy plné silných objetí, jak ji bude všude něžně líbat a doufat, že se brzy uvidí. S překladem pomáhala Ludvika i Google. Ke vší smůle nebydlí v Paříži, ale v Bodeaux, kam nejsou z Prahy přímé lety. A naopak. To jsem zjišťovala já. Idylka skončila, když Ivě dvakrát zavolala jeho žena, ta co byla na Sardinii. Představila se jako právoplatná manželka a žádala Ivu, ať Dominiqua nekontaktuje, že mají dvě malé děti. On napsal, že je nemocná. Čím to je, že všechny manželky jsou nemocné?! Ach jo. Další kdo si sám vyrábí vnoučata, další kdo je zadaný a bezostyšně nadbíhá jiné ženě.