Výlet na Mallorcu

Když jsem po návratu domů drandila s kufrem od metra, potkala jsem starou, fakt vošklivou cikánku, a asi uměla číst myšlenky, když mě míjela, řekla polohlasem Ty píčo. Já si to přeložila na Vítej doma z výletu, Michalko. A to jsem na jaře nevěřila, že se nám vážně podaří odjet na společnou dovolenou. Nevěřila jsem, že jsme schopné se domluvit na termínu, destinaci a formě pobytu, protože pro mě je představa dovolené u moře jedině all inclusive s celodenním válením u moře a s jedním výletem, abych neměla proleženiny, ale Zuzana jasně řekla, ať s tímhle modelem nepočítám.

Šest holek z týmu Vyšehradských matek, známe se přes třicet let. Dvě jsou teda náplavy, jedna jako kamarádka Oliny a druhá je nová partnerka optika (promiň Ivo), ale obě zapadly skvěle a obě se osvědčily jako spolehlivé řidičky. V reálu tedy týden v pronajatém bungalovu, půjčené auto, výlety každý den, ale taky každý den koupání na jiné pláži. Mallorca je vyprahlá, ale nádherná.

Ubytování vybrala Zuzana a měla trochu nervy, když jsme do cíle přijížděly prašnou polní cestou. Tři ložnice, dvě koupelny a v podstatě soukromý bazén, bungalov moc pěkný, stejně jsme byly furt pryč. Mě nadchly polodivoké kočky a koťata, kterých bylo kolem asi osm. Po dohodě jsme v Lidlu koupily granule a ranní a večerní krmení bylo bezvadným zpestřením. Za odměnu jsme pak u prostřeného venkovního stolu musely hlídkovat, protože oráchlé kočky kradly i suchou veku.

Měly jsme stejný dres, stejné šaty v několika barvách, které jsme si nezávisle na sobě koupily v různých obchodech, včetně jednoho ve Španělsku. Katce šaty dokoupila Dáša. Protože jsme v nich vyrazily hned první den a nějak nikdo nebyl po ruce, na fotce jsme bez Katky, která fotila. Pak jsme si šaty přehodily přes rezavé dráty slunečníku. Pokud máte ověřenou radu, jak rez vyprat, sem s ní. Olina si hned koupila nové.

Mám spoustu krásných fotek, které jsem nefotila, protože když jsem někde s Danou, nemá cenu se namáhat, i Dáša fotí hezky. Každý večer u vína/Mistra Jägera poslaly holky fotky do skupiny na WhatsApp.

Ujasnila jsem si že:

- mám ráda Dášu natolik, že zvládnu její chrápání

- mám fakt klaustrofobii

- ovesný vločky ke snídani nejsou marný

- ta kýčovitá písnička Přátelství od Petra Rezka není tak úplně blbá