Blázinec nanečisto

Stalo se to nejhorší, co mě v práci může potkat, recepční Kačka zůstala doma s nemocnou holčičkou. Jsem její zástup a málem jsem se zhroutila hned první den. Na recepci neustále někdo zvoní, většinou řidiči, co přivezli nějaký materiál do laboratoří nebo zákazníci. Běžím otevřít dveře, abych zjistila, kdo přijel a pak běžím zase zpátky, abych z dalších dveří vyjela ven s vozejkem. Samozřejmě prší. Řidič nasází na vozejk deset velkých krabic, a je hodný, vytlačí ho zpátky dovnitř. Dodáky orazítkuju, zapíšu do knihy, okopíruju a i s vozejkem předám laboratoři. Mají velkou radost. 

Zvoní pán na servis přístrojů. Snažím se soustředit na svoji práci, ale jak jsem pod tlakem, dělám chyby a pak je pracně opravuju. Píšou mi ze subdodavatelské laboratoře z Německa, že jsem jim neposlala med. Mají objednávku bez vzorku. Med mám v záloze, musím kousek odlít do vzorkovnice, nalepit štítek, znovu vytisknout objednávku. Hrozný zdržení. Zvoní telefon, zákazník chce dříve výsledky obsahu vápníku. Řeknu mu, že na chemii se se vším dlouho crcají, ale že se zeptám a napíšu. Zvoní kurýr s léky pro vedoucího laboratoří. Dostal dvě koruny dýško.

 

Konečně přijede náš řidič a vyloží moje vzorky jednoho řetězce. Asi sedm banánových krabic plných různých potravin a drogerie. Zase někdo zvoní. Zákazník přinesl lísku brambor a objednávkový protokol, kde bylo napsáno jen BRAMBORY HORNÍ POLE. Kolonky, kde se vyplňují požadované analýzy samozřejmě prázdné. Prý je jen posel, bránil se, když se mi moje nasranost promítla do obličeje. Znovu někdo zvoní. Tentokrát zákazník se vzorky a vzorně vyplněným protokolem. Bramboráři jsem řekla, že zavolám do družstva a vyřeším. Paní, která ví, tam nebyla. Paní, se kterou jsem mluvila, chtěla vědět, jak vypadal posel. Jenže jak se mi tam sešli ti chlapci dva, zapomněla jsem, který byl který.

Zvoní paní z České pošty s doporučeným dopisem pro jednatele. Odnáším do prvního patra. Celý dopoledne se snažím poslat zákaznici výsledkový protokol v angličtině, původně ho chtěla jen v češtině. Pořád v programu zapomínám někde něco přidat, zavřít, otevřít nebo přiložit. Protokol se mi pořád ukazuje bez vyhodnocení. Můj mozek se schoulil v rohu lebky a odmítá spolupracovat. Chce se mi brečet. Zvoní pán, který přišel za vedoucím laboratoří.

Napsala jsem mail na chemii, kdy bude vápník. Šla jsem si fotit a štítkovat svůj řetězec. Každý vzorek se musí zadokumentovat s patřičným čárovým kódem. Kuřata, jogurty, sýry, šunky, prací gely, mýdla. Zvedám těžký bedny. Pak jdu zaregistrované vzorky rozdělit do laboratoří. V chlaďáku jsou 3 stupně. Musím zabalit ty, co jedou do světa, a protože mám i mražené, balím se suchým ledem. Nesnáším suchý led. Soustředím se, aby mi zase něco nechybělo. Objednám DHL a mám nervy, že přijede, než stihnu všechno zabalit. Přijel před posledním balíkem. V tom fofru jsem zapomněla přibalit objednávku. Příjemná změna, vzorky bez objednávky. 

Volá vrchní bramborář, je dotčený, prý poslal protokol vyplněný. Odpovídám, že brambory poznám úplně spolehlivě a víc tam nebylo. Upřesní tedy analýzy pesticidů, já zapíšu do objednávky a jemu pošlu mail, aby dohodnuté ještě potvrdil. V programu stornuju vzorky z řetězce, které nepřišly. Zvoní telefon. Pán z vrátnice se ptá jestli u nás pracuje Matleó Matlejev, nebo tak nějak. Nepracuje. 

Když odcházím domů, mám pocit, že jsem slezla z řetízkového kolotoče. Večer mě jeden hezký muž pozval na rande. Pračka mě nepustila ven. Když pere, stojím u ní a utírám vodu, kterou naprosto nepředvídatelně vypouští nějakým tajným otvorem.