Výlet do České Třebové

V sobotu jsem v práci, ano, chodím občas i v sobotu, chválila Marcy z mikračky, jaká je frajerka, že sama letěla do Ameriky. Večer jsem si na ni vzpomněla, když jsem nebyla schopná na první dobrou koupit na netu jízdenku do České Třebové. Vendy jsem poslala asi milión otázek přes WhatsApp. Nakonec jsem si fanfarónsky koupila místenku do první třídy vlaku, který vyjížděl z Prahy. Za tu dražší cenu jsem dostala půllitr neperlivé vody a nějaká potetovaná bába mi v půl jedenácté dopoledne nabízela panáka vodky. To už za prachy.

V Třebové na peróně na mě čekala hodná VendyW, zná mě a ví, že zabloudím všude. S mužem mě odvezli k sobě domů do Rybníku, kde žádný rybník není, a protože jsem mazaně přijela v poledne, dali mi oběd. Po grilovaném steaku jsme zase jeli zpět do Třebové, kde byla vernisáž její výstavy fotek v restauraci Eva. Musím se pochlubit, že jsem celou tu dobu k zahájení Vendy podporovala, teda hlavně slovem. Myslím, že se fakt dobře hecla, když do toho šla. Jedna fotka je z naší procházky Prahou. Je skvělý mít vystavené fotky. Kdo to má? Osobně znám jenom ji a Petra, který také na zahájení přijel. Moc bych jí přála, aby výstava měla úspěch a nějaké fotky i prodala.

Nikoho nepřekvapí, že Vendy má nádhernou zahradu, známe ji z fotek na blogu, v reálu je vážně obrovská. Teď mě mrzí, že jsem neudělala nějaké fotky, a nejen zahrady, ale i dvou mainských kocourů, dandíka a pošahaného jezevčíka, který mě okamžitě adoptoval, nehnul se ode mě, musela jsem ho neustále hladit a on mi za to olizoval kotníky nebo zápěstí. V půl desátý večer jsem byla celá ulepená s počínajícím revmatismem. Jezevčík byl násilně odtržen a zahozen do vedlejší místnosti.

Mám slabost pro pampelišky

Z poslaných se mojí sestře nejvíc líbila hlava panenky, ideální na plakát detektivky, poznamenala vtipně