Jsem bába...!!!

Po půlnoci praskla Vendulce voda a Prvorozený ji odvezl do porodnice v Podolí. A pak se nedělo nic, Vanička spokojeně spala. Moc se jí ven nechtělo. Celý den mi střídavě psala a volala máma se ségrou. Byla jsem spojka, která nic nevěděla. Koneckonců jsem jen tchyně a ještě na blacklistu. Já psala a volala druhé nastávající bábě, Vendulčině mámě. Až večer Vendulce začaly kontrakce.

V těchto vypjatých chvílích se ozval Druhorozený z mysliveckého plesu v nějakým vidlákově. Nebývale sdílný synek poslal fotku, pak druhou a pak i video. Pokaždý jsem střelhbitě natáhla ruku po telefonu, a znovu a znovu byla zklamaná, že to nejsou zprávy z porodnice. V půl jedný v noci poslal fotku své výhry v tombole. 

Identifikovala jsem mrtvého psa. Je legální dát do tomboly zastřelenýho psa? Že by byli myslivci tak mazaní a zabili dvě mouchy jednou ranou? Zbavili se v lese škodný a zároveň získali dárek do tomboly? Je to kanec, opravil mě Druhorozený. Jen aby. Bůhví jestli synek někdy živého kance viděl. Je nějakej malej, oponovala jsem. Ale kurva těžkej, odpověděl. Zvíře bylo od krve, zřejmě prostřílený jak řešeto, plný olova. Synek se úlovku nechtěl vzdát. Šest lístků si koupil. Nakonec ho s Kačkou odtáhli k tátovi do garáže. Prý to bylo daleko a do kopce.

Naděnka se podívala na fotku a na první dobrou uvedla i rasu. Novofundlanďan.

Až když jsem v neděli vařila oběd, přistála mi v mobilu fotka Vandy na váze. 2,814 kg. Od měření novorozeňat se upustilo, nechtějí jim zbytečně natahovat nožičky. Radostně jsem se rozjela do Podolí. Moje vnučka je samozřejmě krásná, ze všech mimin nejkrásnější. Byla zabalená jak vánočka a spinkala. Nepříjemně jsem překvapila sama sebe, byla jsem úplně posraná si ji vzít do náručí. Až taková jsem bába. Prvorozený vypadal otřeseně ještě dva dny po porodu. Mám rozkošné fotky Vaničky ve vaničce, ale jistě chápete, že je nemůžu zveřejnit. Kanec je mrtvý, tomu je to šumák.