Ve chvíli, kdy jsem vzdala už veškeré přemlouvání, aby přiletěla, poslala mi fotku letenek. Velké štěstí bylo, že na první týden jejího pobytu neměl nikdo v práci dovolenou, tak jsem si ji vzala já. S mámou jsme ségru o půlnoci vyzvedly na letišti. Po všech těch útrapách minulých let je hrozně vyhublá. Úplně se mi sevřelo srdce. Týden jsem si plánovala stáhnout Bolta do mobilu, bylo mi jasné, že poslední spoj z letiště určitě nestihneme. Číslo platební karty jsem samozřejmě ťukala do aplikace až letišti.
U mámy číhala šílená Špulka, které ségra musela mopem vysvětlit, že teď bude čtrnáct dní bydlet v hostinském pokoji. Já se fakt tý kočky bojím, a litovala jsem, že jsem z Pankráce nejela radši domů. Kočka vrčela jako pes a zpod postele útočila na kotníky.
S mámou jsme se rozhodly ségru vykrmit, nakonec jsme vykrmily jen mě! V pití piva jsem se snažila držet krok se sestrou, resp jsem za ní klopýtala, protože ona si české pivo potřebovala užít do zásoby, ale v množství spořádaného jídla jsem ji trumfla s přehledem. Ona je zvyklá jíst lehká jídla, já se jak urvaná cpala pečenými žebry. Jeden večer v restauraci u Prvorozeného, druhý večer v báru u Druhorozeného. Žaludek zaskočený tím množstvím piva a jídla, odmítal trávit, a ty žebra mezi sebou soupeřily, který jsou lepší, stejně jako moji synové. A mně bylo hrozně těžko.
V sobotu na trzích Na Náplavce jsme potkaly Patočku. Chtěla jsem k němu jít, pak jsem si všimla, že jde k ženský, která si kupovala něco k jídlu u vedlejšího stánku. Asi priaťelka. Vzala jsem zpátečku, máma se ségrou si je šly prohlédnout zblízka. Ale prý si mě všimnul, šel mimoděk za mnou a pak najednou odskočil jako když ho uštkne. Z trhů jsme šly do Světozoru na Vlny. Jak se mi na ten film nechtělo, byla jsem nakonec nadšená.
Když jsem začala chodit do práce, času na už tolik nebylo Večer jsem vzala ségru do Počernickýho pivovaru. Je to hezká procházka. Chvíli po nás dorazil Patočka s nějakou ženskou, prošel těsně kolem mě. Měl výraz hráče pokeru, zato já si strkala oční bulvy zpátky do důlků. Sedli si ke stolu za nás. Obě se ségrou máme brýle na dálku a obě je frajersky nenosíme, a tak jsme si nebyly jisté, jestli je to ta stejná baba jako z Náplavky. Švitořila hlavně ona a slovensky. Ani když jeho partnerka odešla na toaletu, neotočil se na nás, aby mě aspoň pozdravil. Seděl celý strnulý, i ty špičatý uši měl připosraně přilepený k hlavě.
Dvakrát jsme se byly podívat na Vandu. Ségra by byla daleko zdatnější babička než já, a z Vandy byla úplně odvařená. Bez rozpaků Vaničku drapla do náruče, zpívala jí nějakou italskou říkanku, i ji svlékla na koupání. Vanička je ve vaničce moc spokojená, vodu si náramně užívá, proto s ní Vendulka začala chodit na plavání.
A co jsme ještě stihly? Pořád bylo hrozný vedro, dvakrát jsme vyrazily na kačák do Motola. Jednou tam byla i Zuzana. Prošly jsme Krčský les cestami našeho dětství. Nasáčkovaly jsme se k Naděnce na návštěvu, aby ji ségra konečně poznala, protože o Nadě furt mluvím. Její domácí minizoo se nikdy neomrzí. Kromě obědů a večeří jsme byly i na snídani.
Strašně rychle to uteklo!
Kačák v Motole
Žádné komentáře:
Okomentovat