Vánoce s puberťákem (vlastním)

Druhorozený strávil celé vánoční prázdniny s písní na rtech. To by bylo samozřejmě bohulibé, pokud by nepěl furt dokola:"...prcáání, prcáání, všechny smutky zaháání..." V podstatě má pravdu, ale takhle natvrdo to není příjemné poslouchat. Myslím, že jeho slabost pro sprostá slova právě kulminovala. Do předvánočních příprav se zapojil jen tím, že přinesl stromek ze sklepa a pak ochutnával cukroví. Pekla jsem jen vanilkové rohlíčky, které denně kontroloval, jestli jsou v pořádku a nedošlo u nich k nějakým chuťovým změnám. Na druhou stranu musím napsat, že byl tři dny za sebou od rána do večera na brigádě. To byly ty moje hezké sváteční dny.

Pokud nebyl v práci, seděl u noťasu a hrál LoLko, pokud výjimečně nehrál, měl rande. Rande dvoufázové, dopoledne jedna holčina, odpoledne druhá. Ony jezdí za ním, on se neobtěžuje někam vyrazit, ani s programem si starosti nedělá, každou vyvede do nákupního centra. A že ho máme největší v republice!

Kolega mi dal úžasný tip na dárek. Jak jsou všichni okolo dobře obeznámeni s vývojem puberty a slovníku u nás doma, poradil mi dát pod stromek synovi obálku a dovnitř na lístek napsat: Prcám na vánoce. Nemusela bych se stresovat dárky a skóre by se vyrovnalo, jestli bych synka nakonec i netrumfla. Jsem ale měkká matka. I tak byl Druhorozený po rozbalení dárků zklamaný, že jich bylo málo. Musela jsem mu vysvětlit (pokolikáté již!), že dárky jsou za odměnu: Jak je hodný, jak se hezky učí, uklízí si pokoj a nemluví SPROSTĚ.

Sebekriticky uznal, že dárků bylo dost.

Já jsem si dala do nového roku předsevzetí, že též umravním slovník a nebudu na synka řvát. Porušila jsem ho hned prvního ledna, když mi vypnul v TV Novoroční koncert vídeňských filharmoniků s tím, že při obědě nebude takovou píčovinu poslouchat. Ječela jsem jak prokopnutá a...a musel poslouchat.