Pustina (2016), ČR

Když jsem si přečetla, že se točí nový seriál Pustina, dopředu jsem věděla, že budu spokojená, Zuzana Stivínová se mi líbí jako herečka i jako ženská. Je to taková česká Monica Bellucci. K jednotlivým dílům jsem se musela dostat oklikou (Honzo díky), cák nemám HBO. Nic tak děsivého jsem v české tvorbě zatím neviděla. Seriál mi tou syrovostí trochu připomněl černobílé detektivky z šedesátých let s majorem Kalašem v podání Rudolfa Hrušínského.

Nepamatuju si, že bych někdy děj tak prožívala, pro mě zatím nej v TV byl švédsko-dánský Most. Pustina je ale česká, tak asi proto. Seriál mě pohltil, že jsem si přestala uvědomovat, že se vlastně jedné o smyšlený příběh a herce, měla jsem pocit, že dívám na realitu a...a brečela. Po posledním díle jsem byla vyloženě rozbitá několik dní a nic jiného mě ke koukání nedokázalo zaujmout. Ono teda taky není co, uklidňuju se Trpaslíkem.

Příběh ze severočeské vesnice je jednoduchý, starostka Zuzana Stivínová bojuje proti těžební společnosti, která chce prolomit limity a zabrat vesnici pro těžbu hnědého uhlí. Starousedlíků nabízí vysoké odstupné za jejich domy. Boj víceméně nerovný, protože starostka nemá moc spojenců. Do této vypjaté situace se jí ztratí čtrnáctiletá dcera. K napětí úplně stačí hledání a všudepřítomná stísněnost a nedůvěra. Krajina zdevastovaná těžbou.

Temný seriál, nemám lepší slovo. A ten bezútěšný konec, který nechci prozrazovat, ten naprosto uzemní. Možná šlo příběh maličko zkrátit, děj se rozběhl do mnoha příběhových linek. Spousta falešných stop a závěr takový rychlý, nedopovězený. Jaroslav Dušek, otec ztracené holky, který se na začátku choval jako regulérní magor, je najednou naprosto normální a předčí úsudkem policii. To byl pro mě velký obrat. Jinak fakt pecka.