neděle 3. září 2017

Děti úplňku (2017), ČR

Jsem zastánkyní umělého přerušení těhotenství především v případě, že se plod nevyvíjí tak, jak by měl. Možná jsem krutá, ale já to tak cítím. Nesnáším ty rodiče, kteří říkají, dali jsme mu šanci, aby bojoval. Bojoval o co? O těch pár let plných operací, bolesti a všelijakých přístrojů připojených na tělo? Děkuju pěkně. Kamarádka šla na přerušení v pátém měsíci, nechtěla dítě s Downovým syndromem. Stála jsem při ní. Jenže někdy je matka příroda velká svině a postižení důkladně schová.

Pod slovem autista jsem si vždycky představila Dustina Hoffmana ve filmu Rain Man a posléze našeho ajťáka. Roztomilý, ale dost mimo. Druhorozený autistu používá jako běžnou urážku, hlavně směrem k Bongovi, psovi Prvorozeného. Dokumentární film režisérky Veroniky Stehlíkové Děti úplňku naprosto převrátil všechny moje představy. Ve filmu nás nechá nahlédnout do života čtyř rodin, které mají děti s nejtěžší formou autismu. A to je vážně peklo na zemi. Jsou to silní rodiče, kteří bojují s nemocí statečně. Nikdo neutekl, nikdo to nevzdal. Úplněk všechny problémy jen vždy víc vytáhne. Děti jsou nezvladatelné, nespí, vydávají skřeky, sebepoškozují se a jsou agresivní. Zpětně jsem se dočetla, že byly vybrány i další rodiny, ale jejich děti byly tak neklidné, hlučné a agresívní, že natáčení nebylo vůbec možné.


Desetiletá Dorotka je moc hezká holčička, ale kouše sebe i ostatní, mlátí hlavou do zdi, nespí, křičí a pláče. Má dvě zdravé starší sestry, milující mámu a tátu, který svým článkem v Respektu stál u zrodu natočení tohoto dokumentu.
Třináctiletá Adélka se bije pěstí do obličeje, je agresívní i na tři mladší zdravé sourozence, hází vším, co se jí dostane do ruky. Do stacionáře musí kvůli agresivitě cestovat upoutaná na vozíku. Čtyřiadvacetiletý Míša má klecovou postel, která vlastně není klecová, protože nemá strop, ale výsledek je v podstatě stejný. Útočil na rodiče i v noci, třeba každé dvě hodiny. Počůrává se a snaží se rodičům při každé příležitosti vypíchnout oči. V autě mají přepážku, aby nenapadal mámu při řízení, když ho veze do denního stacionáře, v lepší případě na tři hodiny dvakrát týdně. Nemůže se s ním nikam jít, útočí i na ostatní lidi. Rodiče péči už nezvládají. Dospělá Marcela hází věci pod postel, během několika minut nahází všechno možné i nemožné pod postel, její máma věci pak vyndavá pohrabáčem a pokud zapomene zamknout v kuchyni skříňku, cpe se dcerka hladkou moukou až k dušení. Nemůže zůstat bez dohledu ani vteřinu, stejně jako ostatní děti. Táta jí nedávnou umřel, stará se o ni jen máma. A až umře i ona, kam Marcela půjde?

Žádný stacionář nebo domov nebere klienty s problematických chováním, paradoxně ti nejvíc problémoví tedy zůstávají v rodině. Všichni rodiče sní o nějakém domově pro své děti, kde by o ně bylo v dospělosti postaráno, rodiče Michala ho hledají už dva roky. Domov, kde by své děti mohli navštěvovat a kde by byly v dobré péči. Například v Nautisu, domově se zvláštním režimem pro lidi s problémovým chováním v Libčicích nad Vltavou. Domov ovšem nemá peníze na nové prostory pro další klienty, ti současní nikam neodejdou, zůstanou až do smrti a na pořadníku je dalších asi 80 lidí, bez vize do budoucna. Pozlatit by se měli všichni, kteří tu pracují a ne jim házet klacky pod nohy, o platech ani nemluvě. Diskusi ohledně problematiky na nejvyšších místech otevřela tragédie matky z Chomutova, která i se svým dvacetiletým autistickým synem ze zoufalství skočila pod vlak. Opravdu stát nemá peníze? Nechce se mi věřit.

63 komentářů:

  1. Ožehavé téma. Film jsem již viděla, děkuji za připomenutí. Rodiče s takto postiženými dětmi by měli nosit svatozář za trpělivost.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Milá Lotty,
    viděla jsem film v premiéře v TV, ale dlouho mi trvalo, než jsem ho vstřebala a sesumírovala článek...

    OdpovědětVymazat
  3. [2]: Milá míšo, věřím. Na ukázky jsem se teď podívala a film si připomněla. Jo, viděla jsem ho. Znám několik rodičů osobně s takto postiženým dítětem, je to hodně náročné.

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Děkuju Bohu nebo přírodě nebo komu za svoje nesnesitelné, ale zdravé děti..!

    OdpovědětVymazat
  5. [4]: Přesně tak. Tady si pak lidé uvědomí, jaké bohatství doma mají.

    OdpovědětVymazat
  6. Když jsem byla poprvé těhotná, moje máma odmítala potrat. Že miminko je dar, který si člověka vybere. Naneštěstí jsem o miminko přišla "samovolně" hned na začátku (nervy, stres, otec miminka transsexuál,...). U  Sviště jsem měla hrozný strach, jak se rodina postaví k problému, kdyby vyšlo nějaké veliké riziko Downa (třeba chyběla nosní kost atd.)... Hrozně mile mne překvapilo, jak mi všichni z rodiny řekli, že bych v takovém případě měla jít těhotenství přerušit. Vyčítala bych si to, o tom žádná. Ale ta podpora mne neskutečně uklidnila.Film jsem neviděla, nemůžu jej ani shlédnout. Mám panickou hrůzu z toho, že by se to mohlo stát Svišťovi. Rodiče těchto dětí na jednu stranu beru jako svaté lidi. A hlavně odvážné, když "šli" do dětí dalších ...

    OdpovědětVymazat
  7. [6]: Milá Jani,
    tenhle film asi opravdu není pro těhule. Rodiče Adélky sami ve filmu říkají, že bez dalších zdravých dětí by svůj život těžko zvládali. V každé rodině nějaké další (mladší, starší) zdravé dítě bylo, jen rodiče Michala o žádném nemluvili... Jejich situace byla nejhorší.

    OdpovědětVymazat
  8. Tak trochu z jiné strany - kde by rodiče neměli nosit svatozář, ale pořádně si plesknout - máme tu ve vsi jednu rodinu s autistou.
    Matka si prosadila umístění dítěte do běžné školy. Nechává ho jezdit autobusem. Sranda, ne?
    Na zastávce vyhrožuje dětem zabitím, ve třídě to samé, vykazuje dost zlé chování i vůči učitelkám. Takže děti z něj mají hrůzu, nechtějí chodit do školy. A to ne proto, že je to škola, ale proto, že mají pocit, že se musí bát o život.
    Občas ho to popadne i doma, prý lítal s nožem po baráku, chtěl povraždit celou rodinu. Otec ho v tom jeho amoku popadne a vláčí do lesa, kde to dítě řve, jak když ho tam někdo vraždí - ačkoli je to přesně tak, že on vyhrožuje otci, že zabije on jeho.
    Jednou jsme je takhle potkali, když jsme venčili. Už byla tma jak v pytli, střetli jsme se u lesa. To dítě na nás vrčelo...

    OdpovědětVymazat
  9. [7]: No ono ani před otěhotněním jsem na tohle neměla odvahu. Doporučovala mi to kamarádka...

    OdpovědětVymazat
  10. [8]: Milá Atheiro,
    ať žije inkluze, tu vymyslel idiot. Jenže ono opravdu asi není kam ho dát a pokud ještě rodiče nemají dobrou vůli... Každopádně škola by mě ho měla vyloučit, jenže jsou všichni posraní, aby je neobvinili z diskriminace. Doba vymknutá z kloubů...

    OdpovědětVymazat
  11. Tak se přeci jen v něčem neshodneme - ad potraty a inkluze :)Dovolím si připojit ještě odkaz na projekt Děti úplňku na stránkách Respektu, přibývají tam čas od času další videa https://www.respekt.cz/deti-uplnku plus odkaz na samotný film, kdyby ještě někdo neviděl a chtěl : http://www.detiuplnku.cz/cs/home/
    Petr Třešňák je moje dlouholetá platonická láska, ale když jsem v dokumentu viděla jak prima ženu má, přestala jsem si dělat plané naděje!:)Situace v sociálních službách je zoufalá nejen u téhle cílové skupiny. Kolikrát se ani ti, kteří vykazují méně problémové chování než ti úplňkoví nevejdou do klasických sociálních služeb  a končí třeba dlouhodobě hospitalizování na psychiatrii. Přitom by stačilo víc pracovníků, víc prostor, víc pochopení... a mohli by žít spokojený obyčejný život.V týdnu opakovali dokument Zachraňte Edwardse, nekoukala jsi?

    OdpovědětVymazat
  12. Vůbec nechápu jak to ti rodiče zvládají, nechtěla bych stát před rozhodnutím zda těhotenství přerušit či ne když by se vědělo, že miminko bude mít postižení

    OdpovědětVymazat
  13. To je strašné, rodiče jsou opravdu moc stateční že to zvládají, stát by jim měl rozhodně více pomáhat!!

    OdpovědětVymazat
  14. Tohle jsem měla vždycky taky podobně, vědět o postižení a stejně porodit, mi nepřijde moc jako hrdinství, ale jako hrozná krátkozrakost. U autismu se mi vždycky vybaví jen aspergříci, což je asi ta lepší varianta, že to může bejt až takovej masakr, to jsem vůbec netušila.

    OdpovědětVymazat
  15. A zase jsme u očkování, které není šťastně rozvržené v čase (a mnohé vakcíny jsou přinejmenším diskutabilní). Studie z tohoto roku dává do souvislosti mj. očkování a autismus.

    OdpovědětVymazat
  16. Bloud. Well Bloud.3. září 2017 v 7:13

    [15]: Dorko, to byl ten výzkum jak jsi o něm nedávno psala? Díky

    OdpovědětVymazat
  17. [16]: Jo, psala... Bohužel.
    Místo toho, aby se diskutovalo o tom, jak očkovat líp, se to dělí na 2 tábory (pro a proti). Pravda je ale někde uprostřed.Hele, Bloudíku, viděla jsem tvou podbenku u Mysteriouswolf. A slušelo ti to tam.

    OdpovědětVymazat
  18. Život je jeden z nejtěžších ...zvlášť pro některé lidi. Pomáhat je třeba, ale to neodstraní příčinu problému, narozené postižené dítě. Klobouk dolů před všemi, kteří to přijali a nevzdali.

    OdpovědětVymazat
  19. Rodiče takto postižených dětí opravdu obdivuji, není to jenom fráze, ale já sama si takový život neumím představit. Být 24hodin v pohotovosti by odrovnalo každého během jediného týdne. Tito lidé bojují neustále za své a pro své dítě na úkor svého zdraví, do vyčerpání. mnohdy bez jakékoli jiné pomoci. I několikahodinová pomoc nějakého zařízení je pro ně nesmírně důležitá. Vážím si takových lidí hodně moc, ať rodičů, tak zaměstnanců a asistentů ve stacionářích. Do takových služeb by se měly peníze hrnout, ale opak je pravdou   

    OdpovědětVymazat
  20. [11]: Milá Bloudičko,
    tak to se opravdu neshodneme. Odkaz na film jsem schválně nedávala, koho zajímá, najde si... Platonickou lásku k Petrovi Třešňákovi naprosto chápu.Zachraňte Edwardse jsem neviděla. To je přesně to, co velmi odsuzuju. Přivést cíleně na svět postižené dítě.

    OdpovědětVymazat
  21. [14]: Milá Magdo,
    já jsem taky neměla představu, jak strašné to může být. Film jsem sledovala úplně v šoku.
    Cíleně přivést na svět postižené dítě velmi odsuzuju. Buď umře v dětském věku, fakt bezva život, nebo umřu dřív já a co pak bude s ním...? Považuju to za nezodpovědné a kruté.

    OdpovědětVymazat
  22. [12]: Milá Klávesničko,
    jsem ráda, že jsem podobnou situaci v těhotenství nemusela řešit, nicméně znám své limity. Ono vychovat i zdravé dítě je dost fuška...

    OdpovědětVymazat
  23. [13]: Milá Eliss,
    je to strašné a nejhorší na tom je, jak jsou v tom sami...

    OdpovědětVymazat
  24. [17]: Milá Dorko,
    pan Třešňák očkování a autismus do souvislosti nedával.
    Četla jsem velký rozhovor v Respektu.

    OdpovědětVymazat
  25. [24]: Protože novou studii nezná (je z konce dubna) - nebo se nechce do tohohle kontroverzního tématu pouštět (všude se pořád tvrdí, že očkování a autismus nesouvisí). A každou studii, která vyjde a tvrdí toto, se pokusí farmaceutické koncerny zlikvidovat /tenhle scénář se stále opakuje). I tato studie byla nejprve stažena.

    OdpovědětVymazat
  26. [25]: Asi máš pravdu, nechtěl na toto téma mluvit a pokud ano, vyhýbavě...

    OdpovědětVymazat
  27. [19]: Milá Evo,
    ano, když jsem viděla v Nautisu ty lidi, co chtějí o autisty pečovat, ale nemají pro ně dost peněz, fakt mě to dost vytočilo. Vláda rozhazuje miliardy, o zloději Babišovi ani nemluvím...a pak ty vidím hroutící se mámy a táty... Je to smutný.

    OdpovědětVymazat
  28. [11]: Milá Bloudičko,
    respektuji Tvůj odlišný názor na přerušení těhotenství, ale zajímalo by mě, co říkáš na tento příběh. Stálo to za to... Komu... Nebylo to čiré sobectví ze strany rodičů... Těch pár měsíců života na hovno... Měli rodiče právo, vystavit svého syna takovému utrpení... Udělala bys to... Já teda ne..!!!
    M.Vojtíšek se narodil s těžkou vrozenou srdeční vadou typu jednokomorové cirkulace. O této vrozené srdeční vadě jsme se dověděli od lékařů při ultrazvukovém vyšetření již v raném stádiu těhotenství,ale chlapečkovi jsme dali šanci aby se probojoval životem.
    Ve třech měsících byl operován ve FN Motole v Praze,ale objevily se vážné pooperační komplikace,které způsobily parésu bránice,nedoslýchavost-ztráta sluchu a další zdravotní problémy.Chlapeček musel být také napojen na plicní ventilaci,poněvadž nebyl schopen dýchat sám.Nepodařilo se ho lékařům odpojit.
    Také se přidaly další problémy a to psychické,poněvadž svůj zdravotní stav těžce snášel..musel být dlouhodobě tlumen sedativy.
    Po nějaké době byl převezen do Dětské nemocnice na oddělení Klinika dětské anesteziologie a resuscitace v Brně,kde byl hospitalizován až do 16.06.2014.Také již absolvoval tři operace bránice, taktéž v Praze..bohužel bránice stále neplní svoji činnost..
    Postupně se jeho zd.stav začal zlepšovat a probojoval se až k dodýchávacímu přístroji..
    Je ležící,nechodí a sám nesedí.Potravu přijímá přes vývod do žaludku tzv.Peg.Vojtíšek byl propuštěn do domácí péče dne 17.06.2014..s ambuvakem,kyslíkovým koncentrátorem a odsávačkou..oba tyto přístroje jsou bohužel nepřenosné..
    Takže když bychom chtěli jít s malým k lékařům na kontroly nebo na procházku tak si musíme objednat kyslíkovou bombu a dalším problémem je odsávačka..což je daleko závažnější,poněvadž nemůžeme zajistit chlapečkovi lékařské kontroly,které akutně potřebuje,poněvadž užívá léky.Životně důležitá kompenzační pomůcka, bateriová odsávačka Medela Clario od firmy Stamed, se pohybuje v cenové relaci 24 853,-kč.Bohužel na ni nemáme dostatek finančních prostředků, abychom ji pro Vojtíška mohli pořídit a zlepšit i usnadnit mu tak jeho život.
    Náš Vojtíšek je velikánský bojovníček a jsme moc rádi,že postupuje malými krůčky kupředu.Má staršího sourozence,který se jmenuje Honzík a ten má též vrozenou srdeční vadu Fallotovu tetralogii a též byl operován ve třech měsících,ale nemá žádné zdravotní problémy.
    Byli bychom všem lidem moc vděčni za ochotu nám pomoci s odsávačkou,která je pro našeho syna velice důležitá.
    Umřel, než se peníze na odsávačku sesbíraly...!!!

    OdpovědětVymazat
  29. [11]: P.S. Původně jsem chtěla psát do mailu, místo debilních smajlíků byly otazníky.

    OdpovědětVymazat
  30. Milá Míša, úplne s tebou súhlasím.
    Neznášam utrpenie zvierat, neznášam utrpenie ľudí a už vôbec neznášam utrpenie detí. Nechápem prečo by sme ich mali, keď o tom vopred vieme, takémuto utrpeniu vystavovať.

    OdpovědětVymazat
  31. [30]: Milá Fidorko,
    díky za podporu a že se nebojíš napsat svůj názor.

    OdpovědětVymazat
  32. [28]: Reagovala jsem hodně zkráceně...tím, že se neshodneme v otázce potratů v případě postiženého dítěte jsem měla na mysli, že to nevidím tak černě/černobíle.Třeba v případě Zachraňte Edwardse dali rodiče život holčičce, která nakonec podle dostupných zdrojů žila osm let šťastný a spokojený život - když se projdeš po Václaváku, na kolik tam narazíš lidí, kteří se narodili zdraví, ale neprožili takhle spokojený třeba ani rok?
    Nebo v rodině máme kluka, u kterého navrhovali lékaři potrat z důvodu genetické vady, která způsobuje  pochroumané prsty. Zažil několik náročných bolestivých operací, ruku v pořádku stále nemá, ale jinak si svůj život užívá naplno a je rád že tu je.
    V práci mezi lidma s postižením taky potkávám spoustu takových, například se zmíněným Downovým syndromem,kteří by tu nebyli, kdyby tenkrát byla taková prenatální diagnostika a takové směřování některých lékařů. Dneska je jim třeba tolik co tobě a oni sami svůj život hodnotí jako spokojený a naplněný, byť jim třeba v očích jiných chybí dovolená v Jugoslávii, první dítě, automobil, atd. A to tu zdaleka nemají takové podmínky, jaké by mohli mít.Když jsem se doktora ptala, jestli musím jít na prvotrimestrální screening, tak říkal, že rozhodně ano, abychom to případně zvládli včas ukončit, kdyby náhodou. Místo aby třeba řekl, že ano, abych měla příležitost zjistit jaké jsou vlastně možnosti.Osobně si samozřejmě sobecky přeju, abych u dalších Otylů nemusela stát před otázkou, jestli zachránit svoje nenarozené dítě před možným utrpením a na svět ho nepřivést a nebo jestli připravit o život někoho, kdo by ho ve výsledku dokázal prožít v rámci svých možností naplno. Proto si ani netroufám hodnotit rodiče Vojtíška, ani ty co šli na potrat.

    OdpovědětVymazat
  33. Milá Bloudičko,
    díky za rozepsání. Možná jsem zbabělá, asi určitě, já bych neriskovala. Dostalo mě, že ho museli tlumit léky. Těžko říct, jak by se rozhodli rodiče dnes, po těch zkušenostech...ale takovou možnost nemá nikdo.

    OdpovědětVymazat
  34. Taktéž jsem tohoto zastáncem, myslím, že by každá žena měla mít možnost výběru, obzvlášť, když by se mělo narodit postižené dítě, nebo nechtěné dítě, které by prožívalo strašný život..
    Ve škole máme jednoho autistu, je velmi inteligentní, ale ostatní se mu smějí a nemá kamarády, je mi ho docela líto, ale nic moc nenadělám..
    Onehda jsme byly v jedné Zoo - pořád jsem slyšel mečet nějakou ovci, tak si říkám "co to sakra je?" Protože nikde poblíž žádné ovce nebyly, tak jsem očima hledal, až mi došlo, že to mečí jedna postižená, tak třicetiletá žena na vozíku.. Chvíli jsem ji nenápadně pozoroval a když měla jakýsi záchvat, tak se zahryzávala uživě do kousátka, až jsem myslel, že si vyláme všechny zuby, opravdu nemilý pohled.. A její maminka - předpokládám, že to byla maminka, vypadala docela ustaraně a nervózně až mi jí bylo líto.. Napadla mě stejná myšlenka, kterou zde zmiňuješ, až její rodiče umřou, kam ona půjde? Co s ní bude.. No.. je to hrozné a nechtěl bych tohle v životě řešit... Nechci být nějak zlý, může to postihnout kohokoliv, ale nikomu bych to samozřejmě nepřál, ale takové děti by se snad ani rodit neměli..

    OdpovědětVymazat
  35. Velmi ožehavé téma,
    mnoho názorů,které posuzují pouze abstraktně, nikdy nic podobného nezažili.
    Lehce se každému druhý odsuzuje, ale kdo ví, jak by se on osobně v dané situaci zachoval.
    Neví to ani on...
    Pracuji ve zdravotnictví 15let a ačkoliv nejsem lékař ani sestra mám bohužel k danému tvému tématu hodně blízko. V reálu není vše tak jak si lidé, kteří tím neprošli dokáží "jen" představit.

    OdpovědětVymazat
  36. [34]: Každá žena má možnost výběru! Každá.
    Musí ovšem včas podstoupit určitá vyšetření, aby se na to přišlo. Né každá má o vyšetření zájem.

    OdpovědětVymazat
  37. [12]: To nechce nikdo Klávesničko, tomu věř.

    OdpovědětVymazat
  38. [34]: Milý Saure,
    mít dítě je strašná zodpovědnost, já znám svoje limity, jak jsem psala výše.
    Dík za komentář k takovýmu blbýmu tématu, nota bene čistě ženskýmu...

    OdpovědětVymazat
  39. [35]: Milá Sugr,
    když jsem čekala Druhorozeného, všechno bylo v pořádku, pak mi nějaký chytrák na ultrazvuku řekl, že dítě má "nějaký krátký nohy". Málem jsem omdlela...pár týdnů do porodu. Naštěstí v porodnici se jim zdálo všechno OK. Nebylo to hezké období...

    OdpovědětVymazat
  40. [39]: Dneska dělají ultrazvuk už téměř při začátku těhotenství, takže bys pak už byla klidná, spíše mě zaráží ten "chytrák"? To by se v nemocnici stát nemohlo, už by tam nepracoval.
    A doufám, že má tvůj Druhorozený nohy až na zem a ten chytrák jen chytračil!

    OdpovědětVymazat
  41. [40]: Doktor to byl...na sále, když se syn narodil, druhý co řekli bylo, že má dlouhý nohy....má nohy po mně... První bylo, že je to kluk, já jsem to dopředu nechtěla vědět...já chtěla být překvapená...

    OdpovědětVymazat
  42. Bez mučení se přiznávám, že bych do toho nešla. Kdybych předem věděla, že bude dítě postižené, šla bych na potrat.

    OdpovědětVymazat
  43. [42]: Milá Simono,
    díky za upřímnost, cítím to stejně.

    OdpovědětVymazat
  44. Také jsem pro potraty v těchto případech a poslední dobou si tak říkám, že by měli mít rozum (odvahu učinit tento krok) i lidé v tísni (pokud je řešení situace v nedohlednu).
    Jistě že stát peníze má, ale také to má lehce na praku (čti u prdele). Tady se vše řeší (tedy skoro)spoluprací s Vatikánem. Nenapadlo je tam napsat?
    K čertu je rozhodně nepošlou.

    OdpovědětVymazat
  45. Já se omlouvám, ale nedočetla jsem, prostě na to nemám, vždycky to na mně hodně působí

    OdpovědětVymazat
  46. [44]: Milá Lucie,
    díky za komentář. Nakonec se diskuze zvrhla na pro/proti umělému přerušení. Já v tom mám taky jasno, už od mládí. Naštěstí jsou děti zdravé, já je jen velmi rozmazlila...

    OdpovědětVymazat
  47. [45]: Milá Iris,
    to jsi teda měkká holka, já se dívala úplně nevěřícně i Druhorozený, který je vždycky děsný frajer, byl v šoku...tou zoufalou, neřešitelnou situací...

    OdpovědětVymazat
  48. Autismus není nemoc.
    Jinak myslím, že film ukázal hlavně to, že chybí dostatek odborníků, kteří by rodinám poradili, jak s dítětem pracovat. Často je to stylem pokus omyl, kvalitní pomoc žádná. Ty děti se takhle nechovají proto, že by z toho měly škodolibou radost. Chtějí něco vyjádřit, ale nemají k dispozici funkční způsob komunikace, a z toho vyplývá velká frustrace.
    Jenže u nás jsou buď odborníci, kteří zastávají názor dítě co nejvíce zdrogovat lékama, což ale neřeší příčinu chování, nebo naopak šarlatáni slibující zázračné vyléčení, které stojí spoustu peněz a v konečném důsledku vůbec nic neřeší, protože, jak už jsem psala, autismus není nemoc.Na potrat v případě postiženého dítěte nemám jednoznačný názor, dost podle mě záleží na situaci. Upřímně mě ale děsí lidi se svými odsuzujícími názory. Odsoudit je snadné, ale vžít se do situace té rodiny, kde rozhodování taky třeba nebylo jednoduché, žena např. mohla už mít několik potratů za sebou/dlouho nemohla otěhotnět/cokoli jiného, a pak si přijde někdo, kdo tu rodinu vůbec nezná, a nemá na práci nic lepšího, než je soudit. To, že má někdo pocit, že sám by takovou situaci nezvládl, mu přece nedává právo druhého odsuzovat. [34]: Já myslím, že kdybys chtěl, něco klidně naděláš (myslím s tím autistou ve škole). Lítost mu nepomůže, za to zastání proti posměváčkům rozhodně ano. Málokdo má ale bohužel tu odvahu vystoupit z davu.

    OdpovědětVymazat
  49. [48]: Milý Neriahu,
    kromě nedostatku odborníků, film především ukázal, že v dospělosti jsou děti nezvladatelné, v rodině zůstat nemůžou a žádný domov pro ně neexistuje... Situace bez řešení.

    OdpovědětVymazat
  50. [49]: A proč jsou nezvladatelné? Protože není dost kvalitních odborníků. Dospělý autista se automaticky nerovná nezvladatelný agresivní jedinec, to ten film říct určitě nechtěl. Bohužel spousta lidí to tak teď chápe, což mě přivádí k myšlence, zda byl vůbec dobrý nápad ten film natáčet. Ty, které měl upozornit na problém, to zajímat nejspíš nebude, a lidé, kteří o autismu doposud nic netušili, teď budou mít jen samé předsudky.

    OdpovědětVymazat
  51. [50]: Viděl jsi ten dokument..? Máš představu, co je autismus s mentální retardací...? Jak si představuješ, že by jim měl odborník pomoci kromě léků..?
    Slyšel jsi o případu dospělé holky, která se v klecovém lůžku udusila vlastními výkaly...? Nerada říkám, TO NEJDE...ale teď si to myslím.

    OdpovědětVymazat
  52. [51]: Tak jako jim pomáhali v tom Domově se zvláštním režimem od Aply.  Zjišťuje se jaké mají potřeby a jak je naplnit, co spouští problémové chování, jak se tomu vyhnout, hledají se způsoby jak jim umožnit žít. Nepochybně se o to snaží i rodiče z dokumentu, ale není v silách normálního člověka to zvládnout sám.Osobně jsem zažila třeba tuhle paní, : http://www.spmp.cz/public/kapitola.phtml?kapitola=129126 . Potkala jsem ji ještě v klecovém lůžku i o rok ..a pak ještě další rok později, změna neskutečná. Většina personálu tehdy říkala, že to nepůjde..šlo to, i s nižšíma dávkama léků.Třeba kdyby měli Michalovi rodiče k dispozici větší tým asistentů, třeba by to video vypadalo jinak.

    OdpovědětVymazat
  53. [52]: Ano, ale oni mají dvakrát týdně tři hodiny v lepším případě, jak je problémový, je první, koho odřeknou...asi jsem pesimistka. Já ten film viděla 3x. Nejdřív sama, pak s Druhorozeným a pak při psaní článku. Ta Michalova máma s tátou, to jsem skoro brečela...
    Pak vidíš Babiše s tím jeho všeci kradú a je Ti na blití...
    A prachy pro Hynka Jůna a kol nejsou..!

    OdpovědětVymazat
  54. [52]: P.S. Bloudičko,
    jsi i Neriah..?

    OdpovědětVymazat
  55. [53]: Nene, to nejsem já :) Jen mě to téma zajímá, tak pořád sleduju, jaký přibude další komentář :) Neriah je asi odtud http://neriah.blog.cz/, pamatuju si jí už z jiných diskuzí k tématu.Taky mi jich bylo líto, o tom žádná ;) Pořád doufám, že se peníze díky Třešňákům aspol. najdou, ale těch skupin, co by potřebovali svého aktivistu je bohužel mnohem víc.

    OdpovědětVymazat
  56. [55]: Lidi jsou líní, nakonec je dobře, že jsi přidala odkazy.
    Člověk si pak uvědomí, jaký žije šťastný a spokojený život, jaký má bezvadný děti. I když na tohle uvědomění mi bohatě stačí "Výměna manželek" nepotřebuju takový masakr. Až se zbavím dětí (jestli někdy) chtěla bych svoji energii (a držku) napřít nějaký smysluplným směrem...

    OdpovědětVymazat
  57. [56]: Jen do toho, však to už máš za pár :)

    OdpovědětVymazat
  58. [50]: Jsem žena. A ano, vím, co je autismus s mentální retardací. Tohle téma mě velmi zajímá, lidi s různými formami autismu jsem dokonce potkala i naživo, nejen za televizní obrazovkou. Nedovolila bych se vyjadřovat k tématu, o kterém nemám ani to nejmenší tušení. Jsem ráda, že stále existují lidé, kteří si neřekli, že nadopovat léky je ta jediná existující cesta, a snaží se těmto lidem dopomoci k důstojnému životu.
    Komentář [52]: přesně vystihuje můj názor.Myslela jsem vždycky, že jsem velký pesimista, ale budu to muset přehodnotit...[55]: Ano, to jsem já, ale tento blog už nepoužívám a stále si hledám čas na jeho zrušení.

    OdpovědětVymazat
  59. Neviem, možno sa bude zdať, že som bezcitná, ale stále mi uniká zmysel priviesť na svet deti u ktorých vieme už dopredu, že budú ťažko telesne aj duševne postihnuté, keď vieme, že nie je dosť odborníkov, ktorí by nám s nimi vedeli pomôcť, ani zariadení, kde by mohli žiť svoj život keď už sa o nich rodičia nebudú vládať starať, alebo už budú po smrti.
    Pritom je stále veľký počet rôzne postihnutých detí o ktorých sa to vopred nevie a znova málo odborníkov, málo špecializovaných zariadení, o starých chorých a osamotených ľuďoch ani nehovoriac

    OdpovědětVymazat
  60. [58]: Omlouvám se, Neriah, nevím proč jsem si myslela, že jsi muž. S Bloudičkou jsi ve shodě, se mnou už méně.
    Ten dokument ukázal jednu velkou pravdu: PRACHY jsou po pevném zdraví téměř všechno. Péče stojí a padá s nimi.

    OdpovědětVymazat
  61. [59]: Pokud to tak bereš, Fidorko, jsem stejně bezcitná jako Ty. Nahoře jsem uvedla jeden příklad, který opravdu odsuzuju. Rodiče příběh Vojtíška zveřejnili, tak jsem se vyjádřila. Oni už jednoho chlapečka s vadou srdce měli, naštěstí operace dopadla dobře. Své štěstí si prostě už vybrali, nač pokoušet osud/Boha/přírodu znovu. Chlapečkovi dali šanci se probojovat životem, říkají. No, a on se neprobojoval, smůla. Co je víc bezcitné..?

    OdpovědětVymazat
  62. Já jsem měl také zkreslenou představu o tom, co je autismus, z podání Dustina Hoffmana. Co by za takovou formu nešťastní rodiče autistů dali?!
    Potraty plodů s vážným poškozením či postižením, mongoloismem apod. jsou na místě.

    OdpovědětVymazat
  63. [62]: Milý Miloši,
    jako chlapovi se Ti to jednodušeji říká. Tady se rozpoutala téměř bitva...

    OdpovědětVymazat

Zazvonil zvonec