Na starý kolena nymfomankou

Už jsem se otřepala ze společné dovolené se svým Ex, mohli jsme tedy směle vyrazit na víkend na chalupu jeho rodičů kousek od Rožmitálu pod Třemšínem. Mám to tam ráda, pes to tam má rád a děti byly celé šťastné, že o víkendu na ně nebudu ječet. Spustila jsem až v neděli v půl sedmé večer, a to se cení. Chtěla jsem hlavně na houby, chalupa je u lesa a když opravdu rostou, jsou hřiby hned za barákem. V sobotu ráno přijela busem z Prahy Zuzana. Tentokrát to s houbama tak žhavé nebylo, museli jsme jít hódně daleko do lesa. Zpočátku žádné ani nebyly, ale já nejsem ambiciózní, chodím ráda po cestičkách a do žádného roští nelezu. Já sbírání neprožívám. Ex ano. Zuzana taky. Chvíli byla zpruzená, pak jsme našli dobré místo a holka se nám rozhoubařila. Skákala po lese jak černá gazela, ona je takový tmavý typ, já jsem seděla na pařezu a vstřebávala poslední sluneční paprsky do zásoby na zimu.

Na Zalánech byla Svatováclavská pouť, přijel pan farář a sloužil mši venku. My bezvěrci (a byla nás převaha), jsme seděli u stolů, cpali se dobrotama, pili a hlučeli. Byli jsme párkrát napomenuti. Pouť si místní vystrojili sami, pozemek zapůjčil Exův spolužák ze základky. Nepředstavujte si pouť s atrakcemi, jen vynikající jídlo, točený Gambrinus, mši a slušnou kapelu. Řezník naložil krkovičku a kuřecí křídla, udělal jitrnice a tlačenky. Jeho dobrá žena napekla skvělé zákusky, které se prodávaly za pět korun kus! Urvala jsem jenom jeden. Nechtěla jsem tomu vůbec věřit, a to je prý loni rozdávala zadarmo. Řezník by si měl udělat doma pořádek. Seděli jsme se známými, veselili se a bylo nám moc dobře.

Zuzaně se líbil stejný Domorodec jako mně, tak jsem byla ráda, když k večeru zase ofrčela domů. Já si na něj myslím roky, já mám přednostní právo se na něj zamilovaně dívat. Zuzana je zadaná, on teda taky. Však jsme se nedostali dál, než na sahaní si na ruce, kdo je má studenější. Má velké upracované dlaně. Bylo to moc krásný, připadala jsem si jak v šestnácti. A protože nám šestnáct dávno není a měli jsme upito, při loučení mi pošeptal: Bych tě vojel. Já tebe taky, odpověděla jsem a šli jsem oba spořádaně domů. Nedovedete si představit, jak padesátku taková věta potěší. Blaženě se culím ještě teď. Podzim dokáže být vážně půvabný.

P.S. Po přečtení článku se mi děti hrozně smějí, Domorodec prý říkal: Bych už vodjel. Protože vedle sebe vedl kolo. Kluci tvrdí, že jsem děsně domýšlivá a mají ze mě druhý vánoce.