Ano, píšu o svých dětech. Ze dvou manželství mám dva syny, každý je jiný. Martina mě uklidňuje, že ona má s jedním mužem tři děti a také je každé jiné, ségřiny holky to samé. Prvorozený je podobný mně a po mně je také hodný a naivní. Druhorozený je celá babička Hela. Když jsme si ho s mužem vyráběli, bylo mi jedno, jestli to bude zase kluk nebo holčička, jen jsem chtěla, aby dítě mělo oči po jeho mámě. Velké hnědé s tmavými řasami. Splnilo se mi. Bohužel dostal do vínku i povahu po dědkovi, ta byla naprosto nežádoucí. Kdo by taky chtěl líného ingnoranta, že.
Co mají spolehlivě oba po mně, jsou dlouhé ruce a nohy a smysl pro humor. Druhorozený je vtipnější, ale zase je nesnesitelnější a má problém a autoritami. Prvorozený je mluvka, slibuje a neplní. V tom je stejný jako můj druhý muž, což je teda zvláštní, geneticky nemají nic společného, leda by ta tlučhubost byla nakažlivá. Druhorozený preventivně neslibuje nic.
Soužití s dospělými, resp skoro dospělými dětmi v malém bytě je velmi obtížné. Úsloví Malý děti, malý starosti, velký děti, velký starosti je obdivuhodně výstižné. V životě na sebe tolik nežalovaly jako nyní. Každou chvíli za mnou někdo přijde s oficiální stížností, bohužel většinou oprávněnou. Ano, máš pravdu, já to s bráchou proberu. Ano, máš pravdu, já mu domluvím.
- Maminko, brácha přeci nemůže hrát na počítači do dvou do rána.
- Proč musím jít ven s tím blbým psem, když není můj.
- Eště jednou řekneš mámě Míšo, a já ti dám fakt do držky.
- Neměl brácha dneska luxovat? Tak neluxoval.
- Když jsem přišel domů, měl tu brácha nějakou holku.
- Brácha mi sežral slaninu a pořád nekoupil novou.
- Zmizely mi všechny šprcky.
- Celý ráno mu zvoní budík a stejně nevstává.
Mám holku a kluka. Holka se zajímá ó auta, trochu jim rozumí a dle manžela je na jejich opravy šikovná. Je jí devatenáct a chodí na OA. Kluk - kdysi roztomilý puberťák dle jedné paní psycholožky - dnes ukrutně líný (úplně na všechno) sedmnáctiletý "chlapeček". Paní psycholožka mu předpověděla, že na maturitu nemá a dle letošních školních výsledků tomu snad začnu věřit. Čítá to totiž 22 kulí a asi 8 dalších známek. Jednička jediná, a to z tělocviku. POMOC!!!
OdpovědětVymazat[1]: Páni, publikovala jste to Simono, jen o 25 dříve než já. Neuvěřitelné.
OdpovědětVymazatTrefný článek! Každý je jiný. :) Jinak je hezké, že se vám ta věc, kterou jste si přála i splnila. :) Já jsem tak nerad, když bratři na sebe musejí žalovat. To nepodporuju, je to jako podrazit vlastního bratra jenom kvůli na chvíli vyluxovanému pokoji. :/
OdpovědětVymazatAle určitě mají vaše děti taky rozum a vědí proč to dělají.
[1]: Milá Simono,
OdpovědětVymazattolik pětek od září. To není možný, to ho určitě ve škole šikanují... Můj syn se každé pětce diví a ptá se MĚ, jak je to možný... Popravdě nevím, podle psychologa má předpoklady pro studium na ČVUT, přitom už na základce měl čtyřky...
[2]: Milý Magicmaxi,
OdpovědětVymazatjá jen doufám, že až oba vypadnou z bytu, budou normální...
[5]: Teď si říkám: "Kdo ví, co si říkají moji rodiče. "
OdpovědětVymazatVypařila se slanina i kondomy? To tam asi máte bermudský trojúhelník!
OdpovědětVymazat[7]: Milá Dorko,
OdpovědětVymazattady se ztrácí úplně všechno, ale kdybych měla holky, asi by to bylo ještě horší...kluci mi na parfémy, oblečení a šminky nesahají... To já rada nosím jejich mikiny a svetry.
[8]: Chudáci kluci! Ty jsi vlastně taková krkavčí matka!
OdpovědětVymazat[9]: Naprosto. Druhorozený je právně volný k adopci... Co Ty na to...?
OdpovědětVymazat[10]: A holčička by nebyla?
OdpovědětVymazat[11]: Tss, víš moc dobře, že u mě není...
OdpovědětVymazatKdyž jsme s manželem dělali slečinku, říkala jsem, že bude mít jeho pleš, každý oko jiný a jiným směrem, brýle, jeho široký nos, můj předkus, plochá, ale s pupkem, velký zadek po jeho mamince, moje tlustý stehna, nohu dvaačtyřicítku a chlupy po většině těla, jako tatínek
OdpovědětVymazatNo a pak bylo jasný, že nemůžem být zklamaní
Zklamaní fakt nejsme
Má trošku řidší vlásky, brýle, jeho široký nos, ale naštěstí se můj předkus někde časem setřel, plochá rozhodně není, ale babiččin zadek rozhodně má a moje stehna taky. I tu dvaačtyřicítku Jestli je chlupatá, to se na blondýně pořádně nepozná, takže jo, zklamaní nejsme, jen nadšení, že se naše předpověď nesplnila A moji smrádci, ti velcí, nežalujou...
Hystericky na sebe řvou, nadávaj si do krav (synek slečince) a do debilů (oba), ale nežalujou [11]: Dvě, přijeď si
[12]: No zkusila jsem to... A co já vím, třeba tam nějakou podpultovku máš.
OdpovědětVymazat[14]: Milá Baruško,
OdpovědětVymazatdíky za Tvou báječnou pohotovost...
Na Tebe je spolehnutí, Ty mě nikdy nenecháš ve štychu...!
[14]: Holky, Baru, Míšo, mám vás fakt ráda.
OdpovědětVymazat[3]: tak strašně se mi totiž chtělo postěžovat....
OdpovědětVymazat[17]: Alespoň jste to dostala ze sebe.
OdpovědětVymazat[17]: Já tomu rozumím, celý můj článek je stěžovací... Synek dospěje, odejde a zase bude dobře...
OdpovědětVymazat[15]: Jo vidíš a to jsem Ti ještě chtěla napsat, jak jsi báječná a úžasná matka, protože Tvým synům dopřeješ maximum všeho
OdpovědětVymazatJe obvyklé, že mladší dědí po starším, to je skoro všude, jen málokteří rodiče dopřejí všem svým dětem jen neděděné oblečení.
Ale jen ty nejlepší mámy jim pořídí každému svého tatínka
Každému vlastní genetický materiál, individualitu, osobnost děděnou třeba i napříš republikou, světem...
Jo jo, jen ty nejlepší nesobecké matky
Jako já [16]: Však my Tebe taky I vlastní děti jsme ochotné Ti přenechat
Teda, jestli ono to není spíš za trest...
Nevím, jak Míšin Druhorozený, ale zas je fakt, že moje holčičky jsou hodné všude, kromě domova
[20]: Je pravda, že Druhorozený dokáže být velmi okouzlující, většinou ve společnosti dívek a žen...samozřejmě, mimo mě, já jsem přece matka, vlastně Míša...
OdpovědětVymazatVšak ono se to s nimi za pár let zlepší
OdpovědětVymazatHorší než sežrat slaninu je sežrat skoro celou slaninu a v papíru nechat jenom poslední plátek!:)
OdpovědětVymazat[23]: Milá Bloudičko,
OdpovědětVymazatto vážně zavání psychickým týráním...
[22]: Milá Eiss,
OdpovědětVymazat18 a 29, myslíš, že je ještě naděje...?
... a proto si už odmalička přeju mít holčičku aspoň jednu. Protože když se podívám na svého přítele, kterému je sedmatřicet a jen málokdy se tak chová, tak se vážně modlím, abychom jednou měli tu holku.
OdpovědětVymazat[26]: Milá Hnědoočko,
OdpovědětVymazattak to Ti vážně držím palce...! Ale nezapomeň, že holky jsou spíš tátovy, znáš to podle sebe...
Mám to s kluky podobné, každý je jiný, ač oba ze společných rodičů. Velký je povahově i vizuálně po mně, malý je vším po tátovi. Mají klady i zápory. S tím nic neudělám.
OdpovědětVymazat[28]: Milá Lotty,
OdpovědětVymazatale povaha po dědkovi..?! To je vážně nespravedlivý...
[29]: Milá míšo, však ten můj menší ne taky dost po dědovi tchánovi.
OdpovědětVymazat[30]: V tom případě je všechno v pořádku...
OdpovědětVymazat[31]: Jak pro koho, pro mne moc ne. odstěhovala jsem se od jednoho a druhý mi zůstal zatím doma.
OdpovědětVymazatSežrat někomu jídlo je prohřešek nejvyššího stupně! U nás to ale bylo tak, že mi to zblajzla vždycky mamka, to jsem taky pak měla problém s autoritami až když jsem jejím kamarádkám naprosto podle vyprávěla, jak mi krade čokolády i z pokoje, tak přestala
OdpovědětVymazat[33]: Milá Magdo,
OdpovědětVymazats čokoládou jsem to taky zkoušela, ale už mi to dávno neprochází..
Prvorozený mi občas vychrupne pivo, ale pak koupí jiný...
Také tomu úsloví o velkých starostech s velkými dětmi začínám už rozumět. Když byli kluci malí, vůbec jsem to nechápala.
OdpovědětVymazat[35]: Přesně. To jsem si taky říkala, že nejhorší musí být, když řve miminko a člověk neví, proč... Jako matka jsem to pak většinou věděla...zato teď...
OdpovědětVymazatMalé děti malé starosti, velké děti velké starosti? Takové zkušenosti nemám, můj syn byl a je asi výjimkou, leč, co takhle rčení "Mladí rodiče malé starosti, staří rodiče velké starosti"?
OdpovědětVymazatTo se u vás asi ještě nenosí, že?
Věř či ne, ono se to jednou obrátí a budeš ráda, že se má o tebe kdo na stáro starat. Tvá péče o kluky nyní, se ti ve stejném vrátí, až nebudeš už moct neboj!
Vím o čem píšu, rodiče nám nemládnou a malé dítě, či tví klucí to je zatím pro tebe jen procházka růžovou zahradou.
[37]: Milá Sugr,
OdpovědětVymazatjá vím, že bude hůř...
[37]: Ne, nechtěla jsem tě zarmoutit, jen jsem chtěla říct, že "tvé" období je ještě to krásné, tak si ho užij.
OdpovědětVymazatNo tak my budeme mít radši zatím jednoho Šakalíkaa sežraná slanina fakt nasere nebo jakákoliv uzenina (mě třeba dopálí prázdný obal od hořtice v lednici)
OdpovědětVymazat[39]: Ty bláho,
OdpovědětVymazatv tom případě si jdu dát okamžitě panáka...
[40]: Milá Klávesničko,
OdpovědětVymazatdo budoucna určitě ještě přibude Šakalík nebo Šakalička...pak ten život bude teprve mít grády...
Hodný a naivní, tak jako já
OdpovědětVymazatJe pravda, že já se sestrou, jsme taky jiné a já jediná z rodiny blondýnka.
Mne obcas Martin rika, ze by bylo zajimave mit tri syny. No to tak. Ja mu zas rikam, ze ho miluju, ale 4x ho doma fakt nechci, navic tam pak hrozi moje zotroceni a to ne! Ja verim, ze priste to bude holcicka a basta.
OdpovědětVymazatJo, a ja byla mamina spis nez tatinkova, takze tomuhle taky neverim
[43]: Milá Joino,
OdpovědětVymazatvidíš, na ségru jsem zapomněla, jsme tak jiné, že nám občas nevěří, že jsme ségry...
[44]: Milá Martinko,
OdpovědětVymazatznám matku tří synů, zotročená nebyla, šéfovala jim dost ostře...
Holčička bude určitě napodruhý, napotřetí....
Sem se chodím vyrelaxovat ... to není možné, ale vždycky se po čtení těchto článků těším, až budu mít to dítě veliké My s bráchou na sebe nikdy nežalovali, oba jsme drželi hubu a krok a klidili se máme z cesty ... A nejvíce je po mámě asi sestra (6 let). Já jsem prý po otci a brácha také (také máme každý dítě jinýho tátu). A Svišť? No má dost podobné rodiče, jen každý tu špatnou vlastnost projevu jinak, tak uvidíme
OdpovědětVymazat[47]: Milá Jani,
OdpovědětVymazatto jsi asi vážně jediná, která se těší, až jí chlapeček vyroste...
Ostatní chtějí mít to sladké miminko co nejdéle...
[48]: No jako ne úplně vyroste, ale bude použitelný :) teď je to kouzelný uzlíček, který bych nejraději láskou snědla a rozplývám se nad ním i hodinu v kuse když spí a já nemůžu zabrat ... a ty jeho gesta ručičkou ... jsem z toho úplně na měkko, ale přide mi, že mu nemám tak nějak více co dát než jej nakojit a přebalit a uspat a dělat mu polštář. Že to je takové málo dynamické ... že mu nějak nepředávám kus sebe sama... až bude větší a půjdou lumpárny a půjde dát tatínkovi, bude to zase něco jiného :) Je fakt, že si říkám, jaký o něj mám teď strach, protože nemluví ... ale ten budu mít asi už nadosmrti ... jen pokaždé v jiné formě.
OdpovědětVymazat[49]: S tím strachem nafurt jsi to vystihla dost dobře... dítě je starost na celý život.
OdpovědětVymazatMilé ženy, milé maminy!Děti - to ze všech témat to nejvděčnější a nejprofláknutější Dokud se synci hádají a pošťuchují, je zatím dobře. Až se spojí někdy svými zájmy, tak bych zpozorněl. Z toho může koukat i v konečném efektu domov důchodců...
OdpovědětVymazat[51]: Milý Glosátore,
OdpovědětVymazatmám toto nebezpeční na paměti.
Už teď mi říkají, když se mi něco nelíbí, že se mám odstěhovat k tátovi do garsonky...
To předposlední je opravdu velký problém :).My žijeme už jen s jedním dospělým synem a ptáme se, co jsme komu udělali, že nás tak trestá.
OdpovědětVymazat[53]: Miloši,
OdpovědětVymazatdospělé děti prostě už mají bydlet samy.
*** ***
OdpovědětVymazat