Válka s puberťákem (vlastním)

Druhorozený propadl ve třeťáku z práva, na konci srpna dělá reparát. Válku jsem vyhlásila hned na začátku prázdnin. Rozhodla jsem se pro bleskový ale čekaný úder, vyhrožuju už několik let. Bóďa, náš firemní ajťák, nejdříve přehesloval wifinu, pak mu od netu počítač odpojil úplně. Musím říct, že jsem čekala bouřlivější reakci na akci než jen nasraný obličej. V záloze jsem měla připravené i ruční zbraně. Synek v poklidu začal hrát hry, které má v počítači nainstalované nebo se dívá na filmy. Neučí se vůbec. Když mu došly akční filmy, zhlédnul Pretty Woman a Shreka.

Vlastně se žádná válka nekoná. Sedí spokojeně na sedačce vedle mě a hraje si s mobilem. Můžu se nechat přejmenovat? Můžu se jmenovat Míša?, ptá se. Chce i mé příjmení. Všichni se jmenujeme po svých otcích, na schránce máme tři jména. Můžeš. A proč? Abysme byli oba Míša. Jak mi budeš říkat? Budu ti pořád říkat Prokope, protože jsem ti tohle jméno vybrala. Uraženě odchází do svého pokoje, mé budoucí ložnice. Za chvíli mi zvoní telefon, na displeji Míša. Já jsem Míša! a žádnou jinou v mobilu nemám, sakra. Nechápavě hovor vymáčknu. Co to, do prdele, je? Straší tady nebo co? Vzápětí se přiřítí vytlemený Druhorozený. Proč mi nebereš telefon, Míšo? Ten pacholek si hrál s mým mobilem a přejmenoval se aspoň v něm. Občas propadám depresi, že se mi výchova úplně nezdařila, na druhou stranu kdyby ho vychovával Ex, tak má dodneška dudlík.