Jahody v Bille

Zase jsem se předvedla jako natlakovaná bába Přechodová, i když myslím, že okolí mi skrytě fandilo. Chtěla jsem svému chlapečkovi (19) koupit v Bille jahůdky (Helga už mě nečte!). Jahody byly balené ve vaničkách po půl kilu. V prvních třech, které jsem vzala do ruky, byly plesnivé, úplně chlupaté. Přestalo mě to bavit, očima jsem hledala někoho ze zeleniny. Marně. Nebyla jsem líná dojít ke vchodu do skladu, mihla se tam nějaká postava, volám na ni. Postava okamžitě zmizela. To už jsem bublala.

Šla jsem s nákupem ke kase, zaplatila to svoje, ukázala plesnivé jahody a chtěla vedoucího prodejny. Jako já jsem nechtěla být na tu Ukrajinku hnusná, ale když důležitě krabičku otáčela na všechny strany a tvrdila, že nic nevidí, hnusná jsem byla. Já plíseň poznám, zbytečně se nezdržujte, vyrábíte si uměle frontu. Zašeptala něco do telefonu. A ještě měla strach, abych jí s nezaplacenýma jahodama náhodou nezdrhla.To jsem rozhodně v úmyslu neměla. Objevil se mladý cápek, jahody si mám prý vyměnit. A za co? Za zelí?

Půjdeme hezky spolu, povídám. Vypadal překvapeně. U pultu nevěřícně čuměl na krabičky, ze kterých tekla šťáva. Snažil se kontrovat jedním balíčkem relativně dobrých. Tydle dou. To už jsem šla do vrtule. Jako zákaznici mě tohle strašně uráží. Jak si vůbec dovolíte dát plesnivý zboží do prodeje? Dost jsem přidala volume a raději odešla. Taky by mě mohli nechat odvézt ve svěrací kazajce.

Ani cena u nich nebyla, asi záměrně.