pondělí 27. května 2019

Nedaří se

V poslední době nejsem nějak ve formě. Jak se to pozná? Třeba tím, že jsem várku černého prádla vyprala s papírovým kapesníčkem. To se mi nestalo už léta. A jak blbě vidím, v první chvíli jsem si říkala, sakra čí je to puntíkovaný tričko, než mi došlo, že moje a ty puntíky že jsou žmolky rozmáčenýho kapesníku. Vzápětí jsem si přesně uvědomila, v jaké kapsičce zůstal, a byla to moje kapsička, ani jsem nemohla řvát na Druhorozeného. Hodinu mi trvalo, než jsem prádlo obrala a pověsila.

Schvácená jsem si sedla se skleničkou rybízovýho vína na chvíli k blogu. A už byl čas jít ven se psem, kterého jsem měla na hlídání. Zkoušela jsem umluvit Druhorozeného, který se chystal randit u nás na sídlišti. Dost se vzpouzel, ale nakonec si Bonga vzal s sebou. Odcházel v půl desátý večer, v jedenáct mi mimoděk blesklo hlavou, jen aby se mu pes nezaběhl. Dolila jsem si víno a pustila Příběh služebnice. Za deset minut mi zvonil mobil. Druhorozený nemá psa, muckal se na lavičce se slečnou, pes se nudil a odešel pryč. Skoro jsem brečela. Né, to mi neříkej, že si děláš prdel, že to není pravda. Kde jsi? Byl daleko a srandu si nedělal. Vystartovala jsem jak šílená, ale už při obouvání bot jsem měla pocit, že slyším venku štěkot. Vyběhla jsem před dům a opravdu jsem v dálce viděla běžet našeho podrvaťáka. Jak jsem najednou za to jeho štěkání byla vděčná. Na zavolání celej šťastnej přiběhl. Měla jsem tlak až do nebe a slzy v očích.

Druhý den ráno jsem se vydala na trh na Náplavku. A jak furt nejsem ve formě, byla jsem líná si umýt vlasy, po rybízáku jsem byla trochu opuchlá, ani jsem se nemalovala. Koupila jsem kuře, brambory, mrkev a košík byl těžký. Ploužila jsem se shrbená a cpala se pljeskavicí v nějaký placce. Od ucha k uchu upatlaná omáčkou. Zleva se ozvalo Ahoj. Jak to, že vždycky když nechcete nikoho známýho potkat, zákonitě se objeví vedle vás. Patočka. Ani nechci vědět, co si myslel, když mě uviděl. Takový fuj bábě jsem se cpal do kalhotek, třeba. Já bych se teda k sobě rozhodně nehlásila. Závistivě se podíval na macaté kuře, nad nabídkou ochutnání pljeskavici se jenom ošklíbl, měl prý štrůdl. Nějak jsme si neměli co říct. Tak ahoj.

70 komentářů:

  1. To je v pohodě. Já jsem si zrovna dneska říkala, jak to jde se mnou z kopce. Šla jsem dnes na fyzioterapii, na kterou mám jít údajně až zítra. Schválně píšu údajně, protože pořád ještě doufám, že jsem to nespletla já, ale fyzioterapeut. Jo a mimochodem - chlapeček neudělal maturitu ze dvou předmětů. Prý si to rozložil schválně, že si udělá ty dva předměty a v září

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Milá Simono,
    tak nejsem v nepohodě sama, a cizí neštěstí vždycky potěší..
    Můj chlapeček nebyl ani k maturitě připuštěn. Dělá dva reparáty a jedno přezkoušení. Ale chodí na brigádu a bude přispívat na domácnost, když si takhle pohnojil život...a to pořád blábolil o vysoké škole...

    OdpovědětVymazat
  3. [2]: Tak tohle plánuju od září, kdyby to náhodou neudělal. Peníze už mu tedy žádné nedávám - taky chodí po brigádách, ale zatím ten příspěvek na domácnost odkládám na to září. Ale to bude přispívat tak, jako tak, pokud bude bydlet doma.

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Já jsem chtěla odpojit wifi, původně jsem ani peníze ještě nechtěla, ale jak mě nebetyčně sere tím, že nic nedělá, nakonec jsme se domluvili, že přispívat bude...já nebudu bez wifi a ani se mi nechtělo si složitě pořizovat router a odhlašovat wifi u UPC.
    Ale bude to dřina tahat každý měsíc peníze z něj i z jeho otce...

    OdpovědětVymazat
  5. [4]:On je to teď nějaký všeobecný trend. U mého "chlapečka" ve třídě nebyli připuštěni k maturitě 3 a skoro polovina jich maturitu neudělala. Za našich časů bychom lezli kanálama, ale oni si v tom ještě libují

    OdpovědětVymazat
  6. pribehynaivniblondyny27. května 2019 3:59

    Ten zákon schválnosti, když člověk není ve formě a potká lidi, co běžně nepotkává znám přesně 🙈 Zas na druhou stranu, jsi to právě Ty, která si to může dovolit! Nosit sama sebe s hrdostí. Už jen šťastné a veselé dny😉🌞

    OdpovědětVymazat
  7. [6]: Milá NB,
    tuhle situaci zná asi každý ženská... Zuzana se mi taky smála, že si přesně dovede představit, jak mi bylo...I sdílená zkušenost...

    OdpovědětVymazat
  8. Jojo zná to fakt každá, taky jsem takhle unavená, nenamalovana, s kruhy pod očima, v roztrhanych džínách šla na procházku kolem Vltavy, že stejně v Praze nikoho neznám... A samozřejmě, že jsem potkala spolužáka ze základky, který je teď mezi top 30 nejvlivnějších Čechů pod 30 let a bydlí někde na Moravě..

    OdpovědětVymazat
  9. [8]: Milá vílo,
    zákon schválnosti funguje spolehlivě jako gravitace a stejně tak dovede naštvat...
    V Tvém případě opravdu neuvěřitelná náhoda. Jinak Praha je malá, tady se všichni znají, Praha je větší vesnice...

    OdpovědětVymazat
  10. Čert dělá vždy na větší hromadu..

    OdpovědětVymazat
  11. Papírovej kapesník v pračce je fakt peklo...

    OdpovědětVymazat
  12. [10]: To je ale hezký přísloví, milý Jane...

    OdpovědětVymazat
  13. Jejdy, tak tos vážně neměla dobré dny! Ale zákon schválnosti je mrcha....nedávno jsem ho taky okusila. A nepřála bych tu situaci zažít nikomu...

    OdpovědětVymazat
  14. [5]: Děsivé. Ten můj je na řadě zítra. Dneska prolítli dva ze čtyř kámošů z jejich pětičlenné partičky. Už několik hodin hledám svůj ztracený nadhled.
    Zdeňka

    OdpovědětVymazat
  15. [14]:Držím palce. Já jsem to u nás tak nějak tušila, neboť jsem věděla, že jeho přístup k učení je velmi vlažný po celé čtyři roky. Musíte věřit a snad se to povede.

    OdpovědětVymazat
  16. Neklesej na mysli a říkej si ... Jsem zdravá, jsem zdravá, jsem zdravá.
    A jednou na náplavce potkám chlapa, který bude nadšený, jak skvěle vypadám ... i když osobní pocit se rovná, jo, vypadám jako půl prdele za plotem

    OdpovědětVymazat
  17. [13]: Milá Vendy,
    jsou prostě dny na prd, jen jich nesmí být moc za sebou...

    OdpovědětVymazat
  18. [14]: Milá Zdeňko,
    náhled se zase najde, jen to trvá dýl a dýl...

    OdpovědětVymazat
  19. [16]: Milá Blondýnko,
    znáš mě, dělám, co můžu...
    A svěřená bolest/starost/průser je poloviční...

    OdpovědětVymazat
  20. Když se daří, tak se daří... Jen teda nechápu, jak někdo může ztratit psa, byť se někde oblejzá. Já vždycky hlídala psy a až pak chlapce... Možná proto mi každej chlapec nakonec utekl.

    OdpovědětVymazat
  21. Kapesníčkovou story mívám pravidelně, naposledy minulý týden dvakrát po sobě. Jestli mě dokáže něco spolehlivě vytočit, tak obírání černého prádla od cucků kapesníku. Jsem si jistá, že v pračce se schovávají skřítci (svině), kterým se prostě nelíbí, jak s prádlem zacházím a tak mi sem tam hodí do prádla i kapesníček. A to jsem si stoprocentně jistá, že v žádný kapse ani skrytý kapsičce nebyl! Nejsem přece debil! Nebo jo?

    OdpovědětVymazat
  22. Momentálně mám pořádný průvan v puse (později bude i na účtu), dělají mi nové zuby. Raději nevycházím, ale k zubaři musím. Kolik já potkávám známých, sousedů nebo lidí, kteří chtějí poradit s cestou Zákon schválnosti prostě dokonale funguje

    OdpovědětVymazat
  23. [20]: Milá Kačenko,
    pes by na volno, občas prý vyběhl po nějakém králíkovi a zase se vrátil. Synek ani nevěděl, jak dlouho je pryč. Slečna si všimla, on měl zřejmě odkrvený mozek...
    Vůbec nechápu, že Bong trefil přes celý sídliště, já s ním tímhle směrem nechodím, tj. byl tam asi po roce. A jak se bojí, na každýho štěká a běží k němu, jednou ho nějaký opilec kopne do držky. Z toho mám strach. Jinak má na obojku jméno (svoje) a telefonní číslo na Prvorozeného a na mě.

    OdpovědětVymazat
  24. [21]: Milá Janinko,
    já jsem debil, já skřítky doma nemám... Ale to strašný zklamání, že nemůžu na nikoho řvát, to bylo příšerný...

    OdpovědětVymazat
  25. [23]: Milá Evo,
    zákon schválnosti je jeden z nejhnusnějších zákonů vůbec....
    A ani kousnut do zadku je nemůžeš...

    OdpovědětVymazat
  26. [20]:...milá K...
    já bych tam taky věčně neseděl...čumět na pánička jak s jazykem v krku se olizuje s cizí dámou,kterou vůbec neznám...utekl bych taky a ztratil se...

    OdpovědětVymazat
  27. [24]: Naprosto ti rozumím. Taky pak okukuju klučičí oblečení vytažené z pračky, jestli k nim nevede stopa a děsně mě sejří, že ne .

    OdpovědětVymazat
  28. [27]: Milý Johane,
    však tady dostal vynadáno synek a ne psisko...

    OdpovědětVymazat
  29. [22]: Psi jsou v tomhle chytrý... Prababička měla jako malá nějakou "krysu", která ji jednou bránila před výpraskem, tak ji rodiče (tu krysu) odvezli k nějakým známým za Prahu a ten pes utekl a našel si cestu zpátky domů... Happy end to teda nemělo, strašně tenkrát lilo a chudák pes umřel na zápal plic.

    OdpovědětVymazat
  30. [27]: Náš pes si vždycky sedl mezi mě a chlapce a bylo po olizování se...

    OdpovědětVymazat
  31. [29]: Tak to je smutný příběh...

    OdpovědětVymazat
  32. Tak teda v tomhle mám holky výhodu: Malovala jsem se poprvé a naposled o prázdninách v 17 letech a nenamalovaná chodím FURT. Tudíž, když jdu ven, nikdo ode mě NIC jiného/lepšího neočekává! Můžu si sahat na obličej kdy chci a jak chci. A nic se nestane! Ta svoboda je k nezaplacení!

    OdpovědětVymazat
  33. Ale, vždyť se dařilo - pes se vrátil! To bych osobně brala za úspěch A Patočka je vždycky jako ze žurnálu? No, ono také nepotěší, když ti soused,co tě celý život nadbíhal, řekne, že jsi nějak poslední dobou zestárla.

    OdpovědětVymazat
  34. Nazdárek, hlásím návrat, na moji původní bluesovku mi to nešlo, ale blues tam zůstalo. Teď tvořím stránku, pak začnu psát. Tyjo, mně to chybělo. Zdravím moc a moc

    OdpovědětVymazat
  35. [32]: Milá Dorko,
    některé holky jsou krásné i bez malování...

    OdpovědětVymazat
  36. [33]: Milá Pavlo,
    a pak že ti chlapi nejsou blbí...jsou...
    Prádlo jsem obrala, pes se našel, Patočkovi to zrovna moc slušelo...

    OdpovědětVymazat
  37. [34]: Milá Zdeňko,
    vítej zpátky. Doufám, že si už budeš pamatovat, že blog se nikdy nemaže, to je věčná škoda...můžeš třeba mazat komentáře nebo nějaký článek, ale celý to zabalit je fakt blbost...

    OdpovědětVymazat
  38. Vždycky člověk potká známého dyž není zrovna ve formě - to jsou ty zákony, které fungují

    OdpovědětVymazat
  39. [38]: Milá Lu,
    na druhou stranu jsem ráda, že v tom nejsem sama...

    OdpovědětVymazat
  40. Zrovna včera jsme jeli s mužem a dcerou koupit do Kaufu stan v akci na tátovu oslavu narozenin. Těsně před odjezdem volala ségra - snad poprvé po dvou letech od rozvodu - mluvily jsme spolu půl hodiny, kterou jsem chtěla původně využít k namalování něčeho na přední stranu hlavy. Jiří je nervní, když má někde čekat a už seděl v autě a tak jsem to riskla a jela bez "obličeje" a jelikož mě hovor se ségrou po tak dlouhé době dojal, trošku jsem si v autě zaslzela. V Kaufu jsem samozřejmě potkala spolužáka ze základky, zrovna jsem promačkávala červené papriky, když se kě mně naklonil a promluvil. V první chvíli jsem ho nepoznala, ale pak jsem identifikovala jeho udivený a soucitný výraz a tak jsem prchla k váze. A to byl prosím hoch Kakačů, který na základce patřil mírně řečeno k outsiderům, ale na  dohled padesátky se jeví jako docela pěkný a přátelský chlapík.   
    Neklesej na mysli, je nás víc takových.

    OdpovědětVymazat
  41. Kapesníčkové story znám. Plna radosti jsem se jednou vypravila na bazén. Zapomněla jsem ručník, takže mne moudře napadlo odmotat kus toaleťáku. No katastrofa. Binec kam se podívám a já pořád mokrá.
    Když se nedaří, tak se nedaří. Chce to zvládnout s hrdostí sobě vlastní.
    Náš chlapec pro změnu nebyl přijat na školu ze zdravotních důvodů. Prý se moc sklání.

    OdpovědětVymazat
  42. No je vidět, podle tohoto a starších článků, jak se tvůj vztah k Bongovi časem proměnil a výrazně posunul na jeho stranu. To ale nic divného není, to funguje obecně, pes si každého člověka nakonec získá (pokud ten není trapič zvířat či sadista)… Je to v souladu s mým postulátem Pozitivní vliv psů na polidštění člověka.
    Takže se vlastně Míšo daří, to ostatní jsou takové drobné prkotinky života … to spraví správný odstup nebo Mistr Jégr

    OdpovědětVymazat
  43. [40]: Milá Pavlo,
    nebylo to nijak prvoplánové, ale doufala jsem v podobné povzbuzující komentáře a jsem za ně moc ráda...

    OdpovědětVymazat
  44. [41]: Milá Mirijam,
    tak za tohle nepřijetí chlapec nemůže, u nás je to vrozená lenost...

    OdpovědětVymazat
  45. [42]: Milý Glosátore,
    správně jsi postřehl vývoj mého vztahu k Bongovi, panikařila skoro jako kdyby se mi ztratilo dítě...

    OdpovědětVymazat
  46. klavesnicetuka28. května 2019 6:21

    Proto si myslím že Bůh neexistuje protože když člověk není fit a vypadá jako by vyšel z popelnice, potká bývalého nebo babu, na kterou žárlí To mě přinutilo se posledního půl roku malovat vždy když jdu ven s malým, co kdybych tu nánu potkala   

    OdpovědětVymazat
  47. klavesnicetuka28. května 2019 6:23

    [5]: [4]: neučí vaše kluky moje mamka?

    OdpovědětVymazat
  48. [47]: Mého asi ne, já jsem ze Živanic a kluk ve škole v Rybitví

    OdpovědětVymazat
  49. [46]: Milá Klávesničko,
    zdá se, že život je občas spravedlivej... na nánu se vykašli, buď hezká pro svého muže...

    OdpovědětVymazat
  50. [47]: Můj synek zdrávka na Praze 4.
    Kde jinde by bylo tolik pěkných holčin...

    OdpovědětVymazat
  51. Dnes po noční spím cca 2 hodiny. Venku stále leje a to monotónní cvakání mě spíš ruší, než uspává. V poledne se konečně přemluvím vstát a hurá do toho nečasu na druhý konec města na poštu pro balík. Oblečení ani účes neřeším stejně mám kruhy pod očima až na bradě. Cestou dvakrát obrácený deštník levou nohavici ohozenou od náklaďáku s kousky něčeho co odmítám blíže zkoumat. Na poštu vcházím jako totální troska. A zrovna v tu chvíli od okýnka odchází můj kamarád (teda on chtěl vždy víc než být jen kamarád). Při pohledu na mě se zarazí, houkne ahoj a něco o tom že hrozně spěchá to už se, ale baví spíš s mýma zádama. Říkám si tak to už žádné návrhy ani pozvání na večeři nebude a je mi to jedno…  Tu aspoň vidíš že ne sama máš den blbec   

    OdpovědětVymazat
  52. [51]: Milá Zlatko,
    to je tak hezký komentář, ten sis měla nechat, to by byl skvělý nový článek...
    A díky moc za podporu...!

    OdpovědětVymazat
  53. [52]: Den ještě nekončí a na článek to možná bude, ale k jeho napsání se dostanu nejdřív v pátek tak uvidíme

    OdpovědětVymazat
  54. Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře.... Bude léto, uvidíš , že budeš nahoře, jsme vrstevnice, zasloužíme si to

    OdpovědětVymazat
  55. Den blbec nás občas přepadne všechny. Kapesníčky na černém prádle už jsem taky zažila, to je skoro horor. Ještě že se pejsek našel. Určitě byl šťastný stejně jako ty. A i známí můžou vidět, že jsme jenom lidi. Zase budeš za dámu a v pohodě.

    OdpovědětVymazat
  56. [54]: Milá Zahrado,
    taky chci věřit, že léto bude krásné...

    OdpovědětVymazat
  57. [55]: Milá Marijko,
    rozmáčený kapesníček v černém prádle to zná fakt každý... To je velká životní zkušenost...

    OdpovědětVymazat
  58. Beruško, kapesníček v tmavém oblečení je ještě tak nějak řešitelnej.
    Já synkovi vyprala sváteční košili a nějak jsem si nevšimla, že mi malá smradka hodila do pračky batikované triko, červené. Hmmm, růžová synkovi fakt nesluší...
    A teď naposled mi stejná malá smradka ukradla makeup a napatlala ho na kraťásky od pyžámka. Hmmm a moje krásná nová sportovní podprda a ty úžasné nové kalhotky už taky nejsou sněhově bílé... A to ostatní vem čert.

    OdpovědětVymazat
  59. [58]: Milá Baruško,
    a to pořád vykřikuju, že holčičky jsou lepší... Druhorozený si mého makeupu ani nevšimne...

    OdpovědětVymazat
  60. Není to tím, že pořád prší? Protože já si připadám jako totálně neschopná všemu porozumět. Napřed zprdnu dceru za to, že nemůže přijet včas. Po třech dnech si s ní vyměním nehezky názory týkající se k její osobě, jen proto, že jsem se bránila. A nakonec já dostanu zprda od vedení, právě proto, že jsem totálně neschopná. Nejhorší na tom všem je, že jsem v tom  nevinně.  Jsem na dně. K totální neschopnosti mi chybí už jen to, že potkám někoho (muže), kdo je mi blízký, protože uvidí hroutící se ženu, o které dříve věděl, že je odolná proti všemu.   

    OdpovědětVymazat
  61. [60]: Milá Marcelo,
    dneska už nepršelo... Však ty průsery brzy skončí.

    OdpovědětVymazat
  62. Procházka růžovým sadem!
    Vyměním, ihned!

    OdpovědětVymazat
  63. [62]: Milá Sugr,
    Druhorozeného bych Ti fakt nepřála...

    OdpovědětVymazat
  64. [63]:
    Vyměním ihned, prstíčkem by jsi hrabala a byla za něj vděčná, věř tomu. Jak říká moje vedoucí v práci: "bude hůř", u Tebe hůř nebude, neb Druhorozený takový nebude pořád - máš naději. Ty se máš!

    OdpovědětVymazat
  65. To s těma kapesníčkama velice dobře znám :-p

    OdpovědětVymazat
  66. Ještě, že se Bong vrátil. Nám se stala podobná událost včera. Máme dva králíky. Jednoho jsme včera pustili na zahradu. Chodí si tam, běhá, nikdy neuteče daleko. Včera jsme ho ale chvilku nehlídali a už jsme ho nemohli najít. Hledali jsme ho dlouho. Byly jsme z toho se ségrou hodně špatné. Pes aspoň slyší na zavolání a tak, ale králík? Nakonec jsme ho naštěstí našly. Byl až u lesa, schovanej. Má domácí vězení. To byly nervy...

    OdpovědětVymazat
  67. [66]: Milá Sabinko,
    papírový kapesníček v pračce nás spojuje napříč generacemi...

    OdpovědětVymazat
  68. [67]: Milá Lenko,
    dovedu si to představit úplně přesně... Ušák má zřejmě dobrodružnou povahu...

    OdpovědětVymazat

Oslava narozenin