Moc ráda jím

Objednala jsem se na gyndu jako první pacientka, abych byla včas v práci. Pan doktor měl půlhodinové zpoždění. Už ho ty prciny nějak netankujou. Při loučení se na mě dlouze podíval a řekl Bude škoda až ztloustnete, čímž definitivně potvrdil, že jsem bába Přechodová. V tu chvíli byl smutnější než já. Vím, že bych si měla dávat bacha na to, co a kolik jím. Teď už opravdu. Jenže...jenže já jídlo fakt miluju.

Jedinou motivací jet ráno do práce je pro mě představa, jak si dám v centru něco dobrého k obědu. A nejen k obědu. Do firmy jdu okolo Ovocnýho Světozoru, můžu tedy úspěšnost dne podpořit chlebíčkem nebo dortem. I když vyloučím všechny okolní hospody, kde jsem se pohádala, cák mi u nich přestalo chutnat nebo jsem dlouho čekala, je výběr ještě pořád dost velký. Spravedlivě střídám novou indickou restauraci Namaste, Dhabu a Sushi Time, občas si zaprasím v KFC, sjedu do salátovny na Florenc.

Na jaře jsem vážně uvažovala o výpovědi, byla jsem dokonce na čtyřech pohovorech, pominu-li fakt, že mě nikde nechtěli, kdo by taky chtěl starou a prostořekou asistentku, byla jsem upřímně zděšená polohou některých firem. Když jsem vystupovala z busu v tiché ulici na Smíchově, všude rodinné domy a spousta zeleně, první co mě napadlo bylo, kam sakra budu chodit na jídlo.

A jak mě milý Pán Bůh potrestal za nestřídmost? Seslal na mě střevní virózu. Takovou tu, jak nevíte, kterou část těla dřív strčit nad toaletní mísu, přičemž střídání obou v rychlém sledu nedoporučuju.