Výlet na Slapy

Přes zjevné problémy na startovní čáře, já jsem měla doznívající střevní virózu, Zuzana zlomenou pravou ruku, to byl nezapomenutelný výlet. Naprosto na pána jsem dojely ze Smíchovského nádraží busem na pláž v Nové Rabyni. Byla krásná horká sobota. Po pár hodinách opalování a plavání jsme vyrazily do čtyři kilometry vzdálené farmy Michael, kde svoji dceru vdávala Olina, jedna vyšehradská matka.

Romantické prostředí zrekonstruované farmy je pro svatbu úplně bezkonkurenční, okouzleně jsem si prohlížela celý areál. Ta chcíplá slepice ve výběhu hned na začátku byla jediným smítkem celé té krásy, a protože tam ležela, i když jsme odcházely, o svatební hostinu jsem neměla strach. Svatba jak z americkýho filmu, nádherná nevěsta měla čtyři družičky ve vínových šatech s odhalenými zády, ale žádný trapný zapínání nebo opraný ramínka podprdy, všechny byly bez. Takový sexy družičky jste nikdy neviděli. My se byly podívat jen na obřad, shrábly výslužku a putovaly zpět na pláž.

Po krátké chvilce Zuzana zafantazírovala, že by bylo fajn, kdyby nás ty čtyři kiláky zpět někdo svezl. Stačila jsem jen uštěpačně podotknout, jasně, dvě stopařky po sezóně, a už u nás zabrzdil frajer na čtyřkolce, jestli nechceme svézt. My zezadu nevypadáme špatně asi. Já jsem pohoršeně řekla že ne, Zuzana nadšeně vykřikla ano. Naštěstí máme malé prdelky, vešly jsme se v pohodě. Nasedla jsem první, přede mě ta blbka a pak řidič. Nepamatuju se, kdy jsem se tak strašně bála. Že se čtyřkolka převrhne a všichni se zabijeme. Prý jsme jeli jen šedesátkou, ale byla jsem posraná i bez virózy. Obě jsme řvaly, ať zpomalí. Jízdu na čtyřkolce škrtám z pomyslného seznamu přání, na kterém asi stejně nebyla. Už nikdy více. Konec dne se nesl už jen příjemným povalováním u vody bez dalších adrenalinových zážitků.