středa 9. října 2019

Ve smyčce, Divadlo v Řeznické (2019)

Lístky jsem koupila s předstihem už v létě a pak se mnou nikdo nechtěl jít. Zuzana byla pracovně v Brně, Druhorozený měl brigádu, Patočka údajně nemohl, pan Úžasný má něco s kotníkem a nemůže chodit, Ivča měla cvičení. Šla jsem tedy s matkou (promiň, mami). Hned v divadelním baru nepříjemné zpráva, paní Klára Heřmánková, která mívala spoustu báječného domácího jídla, už v divadle nepracuje. Přišla jsem hladová, tak jen tradiční obložený chlebíček.

Hra amerického autora Matthewa Lombarda o kdysi slavné, ale problémové herečce, která na sklonku kariéry přichází do nahrávacího studia, aby dotočila krátkou repliku do svého filmu. Tallulah Bankhead přijde opilá a práce na pár minut se protáhne na osm hodin. Představení trvá hodinu a půl. Já se ptám proč? Protože první dvě třetiny hry byly až úmorné opakováním opileckých excesů. Mám teorii, že představení jsou zbytečně natahovaná, aby o přestávce diváci udělali v baru nějakou tržbu, protože hodina by byla akorát a předpokládám, že by se ani nikdo nepočůral.

Nela Boudová je krásná a dobrá herečka, v roli úplně dokonalá, měla spoustu vtipných hlášek, ale byla to taková smršť k nezapamatování. Po přestávce se příběh zklidnil, zvážněl, ale pointa s homosexuální orientací střihače, Filip Cíl, mi přišla dost předvídatelná. Byla jsem v divadle, smála jsem se, ale vyšla jsem ven a nic ve mně nezůstalo.

P.S. Až příště někam přijdu pozdě, řeknu, že na dámách byla strašně dlóóóuhá fronta. To je jediný vtípek, který si pamatuju.

P.S. Bloudičko, čtyři z pěti


Filip Cíl, Nela Boudová, Zdeněk Velen
Zdroj: Divadlo v Řeznické

20 komentářů:

  1. A já daleko!      A víš že já bych byla strašně ráda kdyby mě dcera brala do divadla? Bylo úžasný když jsme byly spolu v kině....

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Milá Vendy,
    napsat tam ještě Tebe, tak to mámu zabije...

    OdpovědětVymazat
  3. [2]:Nó, to ze mě musíš dělat pěknýho strašáka!

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: To ne, spíš že jsem lovila i mimo Prahu... Na druhou stranu máma platila v báru a nešetřila jsem ji...

    OdpovědětVymazat
  5. O téhle inscenaci jsem četla recenze na netu. A docela se shodovala s tvou.

    OdpovědětVymazat
  6. [6]: Milý Honzo,
    ono to není špatný představení, jen je v jednu chvíli takový zacyklený...

    OdpovědětVymazat
  7. Ale i přesto ti závidím, do divadla chodím ráda, ale dostanu se tak 5x do roka. Cestování večer do Prahy a zpět je pro mě fakt vyčerpávající "voser". I autem

    OdpovědětVymazat
  8. [8]: Milá Zahrado,
    to chápu. Ale na to, že mám tolik divadel u nosu, se mi letos taky moc nedaří... V létě jsem měla lístky do Divadla Na Maninách, představení zrušili, pak jsem měla jít na něco se Zuzanou, podvrtla jsem si kotník...Nejsem schopná koupit lístky na Poslední aristokratku, mají hned vyprodáno...!

    OdpovědětVymazat
  9. [9]: Jo Aristokratka , lístky jsme sehnaly asi taky po roce a ještě jsme seděly každá jinde. Já zase vzdala lístky do Dejvického divadla

    OdpovědětVymazat
  10. Už jsem roky nebyla v divadle. Asi čekám až mě dcera pozve. Kdysi jsem pozvala rodiče na koncert, anžto jsem věděla, že táta vážnou hudbu miluje. Táta byl nadšený, maminka se očividně nudila, vrtěla v křesle. Když jsem ji už hooodně dávno pozvala do liďáku na nějakou ruskou hru hostujícího divadla, tak v téměř prázdném hledišti usnula. Otočila se pohodlně na bok s hlavou opřenou o opěradlo sedadla. Vůbec jí nevadilo, že se k zaujmutí této polohy musí trochu sesunout. Když jsem zaregistrovala, že spí s hlasitými projevy, drcla jsem do ní  se slivy:"nespi".Vztekle zařvala na celý sál, že nespí, že všechno slyší. Hra svým obsahem samozřejmě stála za prd, ale herci se snažili a bylo to vůči nim nefér. Styděla jsem se za ni. S pozvánkami byl utrum.  

    OdpovědětVymazat
  11. [11]: Milá Marijko,
    na to, že mám tolik divadel u nosu, chodím málo...a to ještě dneska si můžu lístky objednat na netu a vstupenky v práci vytisknout (Filipe, promiň). Nemusím nikam chodit, stát fronty...
    Kdysi jsem vzala Prvorozeného na Carmen, to byl ještě na základce, zvládl v pohodě, jen občas nestačil číst titulky...taky zařval na plný pecky, že nestíhá...

    OdpovědětVymazat
  12. [10]: Dejvický jsem vzdala taky, viděla jsem nějaký záznam v TV, přišlo mi to moc intelektuální....

    OdpovědětVymazat
  13. To je skoro jako s dnešními filmy, kdyby ze 150 minut udělali 90, stalo by se úplný kulový a možná by mě to i víc bavilo .

    OdpovědětVymazat
  14. [14]: Milá Janinko,
    nebo jsme už málo trpělivé...😉
    Taky mě bolí záda, když dlouho sedím.

    OdpovědětVymazat
  15. Ok, přehodnotím svůj  cíl , navštívit Dejvické divadlo

    OdpovědětVymazat
  16. Divadlo je vždy zážitek. A i když se představení třeba nepovede jistí to storky z dámských toalet.
    Tvůj článek mi připomněl, že jsem v divadle hodně dlouho nebyla. Naposledy to byly Deštivé dny Krajčo se Švehlíkem. Bylo to tak náročné představení, že jsem nad ním musela pořád přemýšlet a vracet se k němu. No a když na divadelních prknech proběhla střelba, skoro jsem se počurala strachy

    OdpovědětVymazat
  17. [17]: Milá Peqvy,
    na Deštivých dnech jsem byla se Zuzanou loni... Skvělý představení to bylo.

    OdpovědětVymazat
  18. Bez homosexuála se to holt neobešlo...

    OdpovědětVymazat
  19. [19]: Milá Valentino,
    taky mám pocit, že se tam musí šoupnout, jinak by to nebylo ono...málo bez okořeněné, málo korektní...

    OdpovědětVymazat

Zazvonil zvonec