7. narozeniny

Můj blog oslavil sedmé narozeniny. A protože jsem začala psát, abych se vyrovnala s padesátými narozeninami, je zřejmé, že jsem spíš Šedesátka než Padesátka, jak mi sem škodolibě psala Jaruna, ale název blogu rozhodně měnit nebudu. Nejsem moc ambiciózní, nemůžu tedy napsat, jestli jsem čekala, že vydržím psát tak dlouho. Ve srovnání s mými oblíbenými blogery jsem skoro začátečnice. První blog, který jsem celý přečetla, byla Niternice, hned po ní mě nadchla Sweetsymphony, dnes Inspirováno životem, s Kačkou jsem se i neplánovaně potkala. Na Blogu.cz bylo nepřeberné množství zajímavých blogů, pořád po něm pláču. Po jeho skončení jsem pocítila velký odliv čtenářů. A nejen čtenářů, i některé mé oblíbené blogerky to zabalily, je jich už tolik, že nebudu vypisovat.

Vždycky jsem obdivovala lidi, co si píšou deník, tu jejich vytrvalost a disciplínu. Ty bohužel nemám, ale dělat nepravidelné zápisy na blog mě baví. Když si je občas zpětně čtu, sama se nestačím divit. Mám velmi krátkou krátkodobou paměť. Sedm let mého života. Dokopala jsem Druhorozeného k maturitě, Prvorozený se oženil, paní B mě na hned vyhodila z práce, párkrát jsem skočila v nemocnici, milovala jsem se se třemi muži, Glosátora nebudu počítat, tam jsme zůstali na půli cesty, konečně bydlím sama. Našla jsem si kámošku na výlety, VendyW je jediná blogerka, se kterou se pravidelně vídám. V padesáti letech má člověk už svůj kruh přátel a nové přibírá výjimečně. Kulturní úroveň mi pozvedl Čerf, ráda chodím na jeho výstavy. Návštěvnost se drží na slušné úrovni, občas krásný výkyv směrem nahoru, to když se o mně zmíní Soňa Malinová na svém blogu. Ta holka má jméno jak z červené knihovny a díky ní mám pár nových čtenářek, které přelouskaly zpětně celý blog. Neuvěřitelné.

Moje milé čtenářky, moji milí čtenáři,

čtěte mě a pište mi komentáře. Ani nevíte, jak moc mi to dělá dobře. Moc. Mám vás ráda, a s vámi a psaním je ten život vážně hezčí!

Dárek od Prvorozeného, přivezl mi ho do práce