Co nás ještě čeká...?

Co náš ještě v tom životě čeká? S čím vším se budeme muset ještě smířit? Ptala jsem se Zuzany, když mi řekla že má tinnitus. Z čeho neví, ale že je to na palici, ví spolehlivě. Nečeká nás nic hezkýho, samý hnusný věci, odpověděla. Mě v poslední době bolí levé oko, hodně, až jsem neuváženě fňukla, že si ho snad nechám vyndat, stejně na něj moc nevidím. A ten mladý doktor, místo aby mě uchlácholil nebo povzbudil, si spokojeně zamnul ruce a snažil se mě vecpat do čtvrtečního operačního programu. Zatím jsem odmítla. Vanička by pak vřískala Já nechci k tý babičce se skleněným okem, já se jí bojim.

Taky mám problémy s bederní páteří. Bolí, když jdu pomalu nebo když stojím. V posteli vydává skřípavé zvuky, až zahání Mladému chlapci erekci. V létě jsem si našla ortopeda, ale se stížnostmi jsem bohužel začala od oteklého kotníku a bolavé paty, k bederce jsem se ani nedostala. Pak doktor usoudil, že problémy budeme řešit postupně, podíval se na chodidlo a poslal mě na rentgen. Počínající artróza, poúrazový stav, počínající ostruha a plochá noha. Hlavně mám cvičit. Pan doktor mi řekl, že má také ostruhu a ploché nohy a také cvičí. To je nejlepší. 

Druhý pokus zaměřený pouze na bederní páteř. Rentgen a depresívní snímek. Pan doktor má také problémy s bederkou a pravidelně cvičí. To je nejlepší. V téhle chvíli jsem se už neudržela a řekla mu, že jsem moc ráda, že není můj gynekolog, že bych teda nechtěla vědět, co by mi říkal. Ortoped má smysl pro humor, divil se, že se mi pan doktor Klimeš nesvěřuje se svými záněty vaječníků. No, zřejmě nejsme tak důvěrní. Rozesmátá sestřička mi poděkovala za hezké ráno a dala leták s cviky.